domlatil_vojtech

 Vojtěch Domlátil (*28. 2. 1979, Praha)

ilustrátor a knižní grafik

Studium: od roku 2007 student ateliéru ilustrace a grafiky na VŠUP v Praze (v roce 2010 stáž na Universität der Künste Berlin).

Ocenění:

Nominace na Zlatou stuhu 2009 (Albánské pohádky a pověsti)
1. místo Nejkrásnější knihy roku 1998 (Jak se stát ředitelem)

Knihy (výběr):

2010 Židovské anekdoty (Karmelitánské nakladatelství)
2010 William Blake: Tygře, tygře, žhavě žhneš (Dokořán)
2010 Byl jsem při tom (Dokořán)
2009 Albánské pohádky a pověsti (Argo)
od roku 2009 bilingvní edice Kanapka (Argo)
2008 Josef Kainar: Nejhorší láska, která nezlomí (Dokořán)
2006 I. A. Bunin: Proklaté dny (Argo)
2006 katalog Lucie Svobodové: Hyperporyv (Arbor Vitae)
1999 Jak se stát ředitelem

Odkaz:
www.ilustratori.net/domlatil.htm

domlatil1

domlatil_kresba


Inspirující myšlenky...

Jak přesně musejí být vlasy dlouhé, aby se považovaly za „dlouhé“, to se mění od kultury ke kultuře, nebo dokonce i v rámci jedné kultury. Například žena s vlasy po bradu může mít v mnoha kulturách ještě krátké vlasy, kdežto muž se stejnou délkou vlasů by měl v té samé kultuře již vlasy dlouhé. Vědci pohlížejí na dlouhé vlasy a chlupy jako na souhru přirozeného výběru u velké části zvířecích druhů, neboť délka srsti je běžnou známkou dobrého zdraví. Freudiáni se na to též dívají v sexuálním světle, a sice jako na zviditelnění odpoutavšího se idu (našeho nerozumného já) od útlaku superega (našeho rozumného nadjá). Vlasy signalizují rozdíly mezi pohlavími, jakož i rozdíly ideologické. Opačná pohlaví i opačné ideologie mají sklon mít i opačné vlasy, například délku vlasů.
Dlouhé vlasy v dějinách