faltova150.jpg

Věra Faltová (*17. 5. 1932, Praha - †25. 3. 2009, Kladno)

malířka, ilustrátorka, kreslířka dětských seriálů

Vystudovala VŠUP u prof. Adolfa Hoffmeistera. Spolupracovala s řadou dětských časopisů.

Ocenění:
1984 Cena ministerstva školství za ilustrace ke slabikáři pro slabozraké

Bibliografie (jen první vydání):
Jech Jaromír: Moudrý rozsudek, 1962
Průchová Heda: Kykyryku kokodák, 1962
Bianki Vitalij: O ptačím zobáčku, 1964
Bělič Jaromír: Język czeski dla klasy 3 dziewięcioletniej szkoły podstawowej z polskim językiem nauczania, 1965
Prší – svítí sluníčko, 1966
Alda Jan: Na houbách, 1967
Bartová Agnija: Vesele i vážně, 1968
Lhotová Dagmar: Hvězda, co se nezdá, 1968
Faltová Věra – Jílková Eva: Pět zlatých vlasů, 1969
Faltová Věra-Lhotová Dagmar- Slabý Zdeněk K.: Kocour Vavřinec a jeho přátelé,  1969
Syrovátka Oldřich: Pohádka o ospalém kohoutkovi, 1970
Feldek Lubomír: Zvířecí báje, 1970
Lhotová Dagmar: Návody z Hančina zápisníku, 1970
Nepil František: Lišky, dobrou noc, 1971
Vitvarová Jiřina: Udělej si obrázkovou knížku, 1971
Faltová Věra-Lhotová Dagmar- Slabý Zdeněk K.: Kocour Vavřinec a jeho přátelé na cestách, 1971
Slabý Zdeněk Karel: Zvědavá hvězda Klára, 1972
Lhotová Dagmar: Příběhy malého slůněte, 1973
Branislav František: Ezopovy bajky, 1973
Čečetka František, Vláček kolejáček, Ťapka a bílý Damijánek, 1973
Faltová Věra-Lhotová Dagmar- Slabý Zdeněk K.: Kocour Vavřinec, detektiv sportovec, 1973
Zinnerová Markéta: Housátko a pampeliška, 1975
Faltová Věra-Lhotová Dagmar- Slabý Zdeněk K.: Kocour Vavřinec na vodě i ve vzduchu, 1977
Hilarová Dagmar:Světlý je den, tmavá je noc, 1979
Fabiánová Irena: Náš svět, 1979
Faltová Věra-Lhotová Dagmar- Slabý Zdeněk K.: Olympiáda kocoura Vavřince, 1980
Lhotová Dagmar: Jak ježek hledal déšť, 1981
Sládek Josef Václav: Sluníčko, 1981
Matematika pro 2. ročník zvláštní školy, 1982
Uhlíková Dagmar: Ruský jazyk pro 1. – 3. ročník odborných učilišť a učňovských škol, obor prodavač, 1983
Poul Jan: Slabikář pro 1. ročník ZŠ pro neslyšící, 1984
Flenerová-Wágnerová Helena: Slabikář pro slabozraké, 1984
Havel Jiří: Moje panenka, 1984
Kratochvíl Miloš: Jaké bude počasí? 1984
Havel Jiří: Barbánek, 1984
Kučera Jiří: O neposedném klubíčku, 1985
Flenerová-Wagnerová Helena: Obrázky a písmenka, 1987
Nagy Katalin: Patálie naší rodiny, 1988
Havel Jiří: Takový je Barbánek, 1989
Flenerová-Wagnerová: Písanka pro l. ročník ZŠ pro slabozraké, 1989
Šimková Jana: Koza Líza v Africe, 1989
Středa Ludvík: Babička na inzerát, 1990
Šimková Jana: Koza Líza na pouti, 1991
Hájková Eva: Český jazyk pro 2. ročník ZŠ 1 – 4, 1992, 1993
Augusta Pavel: Pracovní sešit k Vlastivědě 4. ročník, 1994
Linc Vladimír: Čítanka pro 3. ročník zvláštní školy, 1994
Ditmarová Vladimíra: Veselé čtení, 1996
Růžičková Marie: Učíme se českou znakovou řeč, 1997
Šimková Jana: Velryba Bambule, 1998
Jirků Ivana: Matematika pro 2. ročník pro sluchově postižené, 1998
Jelínková Hanka: Kouzelná abeceda, 2001
Eldorádo kreslených příběhů, 2001
Faltová Věra-Jelínková Hanka: Cirkusová čísla, 2002
Havel Jiří: Barbánek je můj kamarád, 2004
Lhotová Dagmar: Šťastnou cestu s ježkem Františkem, 2005
Havel Jiří: Smějeme se celý rok, 2006
Poslušná Lucie: Pohádková angličtina s kocourem Vavřincem, 2006
Faltová Věra: Malý vlk a bystré očko, 2006
Jelínková Hana – Faltová Věra: Obrázkové básničky, 2008
Havel Jiří – Faltová Věra: Barbánek a já, 2008


faltova450_2.jpg

faltova450_1.jpg

Inspirující myšlenky...

Historický román není odborná příručka, ale na druhou stranu není možné současného hrdinu převléknout z džínů do brnění a myslet si, že tak se historický román píše. Lidé dříve jinak mysleli, měli jiné hodnoty, zkušenosti, existovala jiná struktura společnosti, a to vše se musí v příběhu odrazit. Proto se vždycky snažím o co nejdokonalejší kulisu, aby se čtenář prostřednictvím příběhu opravdu přenesl do středověku. Formální stránce psaní přikládám nesmírně veliký význam. Co se týká hrdinů, všechny příběhy spojuje postava vzdělaného a čestného rytíře Oldřicha z Chlumu, královského prokurátora a správce hradu Bezděz. Tahle postava je samozřejmě vymyšlená, neboť z poloviny 13. století, kdy se příběhy odehrávají, máme dochováno jen minimum pramenů, v nichž by se objevovala jména královských úředníků. Skutečné soudní protokoly se objevují až o dvě stovky let později. I když je samozřejmě jméno mého literárního hrdiny fiktivní, snažím se, aby vystupoval tak, jak by člověk v jeho postavení opravdu ve středověku jednal. Ale znovu opakuji, jde o román, nikoli o historickou studii. Pokud autor vytvoří literárního hrdinu a čtenáři ho přijmou, pak automaticky má vůči svým čtenářům určitou odpovědnost. Stejně jako je nemyslitelné, aby Vinetou lhal, tak ani můj Oldřich z Chlumu nemůže ustoupit zlu, nemůže utéct z boje a nemůže být nevěrný své manželce Ludmile. Historickou detektivku považuji tak trochu za pohádku pro dospělé. Základní atributy jsou totiž stejné. Dobro bojuje se zlem a nakonec zvítězí. V tom vidím velikou přednost beletrie, protože skutečná historie je někdy krutá a často i smutná, ale spisovatelé by měli dávat lidem radost a víru.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik