fiala150

Václav Fiala (*15. 7. 1896, Praha – †25. 6, 1980, Praha)

malíř, grafik, ilustrátor

Studoval na Akademii výtvarných umění v Leningradě, v roce 1922 se vrátil do Prahy, studoval grafiku na AVU u Maxe Švabinského. Získal v r. 1959 stříbrnou medaili na světové výstavě v Paříži.
Člen Hollaru, r. 1967 jmenován zasloužilým umělcem. Středem jeho zájmu byla malba, volná grafika, známková tvorba a bankovková grafika. Pracoval na dioramatu Inaugurace presidenta Washingtona pro čs. pavilon na světové výstavě v New Yorku.

Bibliografie:

Ogasavera, 1928
Zahrada Ueno, 1931
Kaaran-Tamo, 1936
Země fjordů a ság, 1940
Nizámi: Sedm princezen, 1943
Z pohádek Sahrazádiných, 1948
Zázračný kámen, 1949
Wolker Jiří: Slunce je veliký básník, 1950
Jirásek Alois: Čechy hrdinské, 1951
Karnauchová Irina V: Krása nesmírná, 1952
Nový Karel: Rytíři a lapkové, 1955
Jirásek Alois: Skaláci, 1957
Vážný Václav: O králi Nalovi a princezně Damajantí, 1957
Říha Bohumil: O třech penízích, 1957
Petiška Eduard: Staré řecké báje a pověsti, 1958
Palacký František: Z dějin národu českého, 1958
Kopta Josef: Modrý námořník, 1958
Let do Hellady, 1959
Kukučín Martin: Mladé léta, 1960
Bažov Pavel Petrovič:  Malachitová škatulka, 1960
Puškin Alexandr Sergejevič: Kapitánská dcerka, 1961
Světlá Karolína: Hubička a jiné ještědské obrázky, 1963
Erben Karel Jaromír: Slovanské pohádky, 1974
Pecháček Jaroslav: Kalich a půlměsíc, 1977
Olbracht Ivan: Nikola Šuhaj loupežník, 1979
Kalevala, 1980

fiala450_1.jpg

Inspirující myšlenky...

Vždycky se najde někde balvan nebo břeh nebo pařez, který se nebojí brzdit povodeň kalné hlouposti. Zbabělci jsou nepochybně nebezpečný živel, ale co teprve odvážní blbci? Mnohdy jsem seděl u stolu pokrytého ubrusem, na kterém včerejší a předvčerejší omáčky nakreslily mapy neznámých světů, a přemýšlel, proč je tolik vedoucích a tak málo vědoucích? Problém je totiž v tom, že kdo myslí jen na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a pak zahyne... Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.
Jan Werich (1905 – 1980)