fiala150

Václav Fiala (*15. 7. 1896, Praha – †25. 6, 1980, Praha)

malíř, grafik, ilustrátor

Studoval na Akademii výtvarných umění v Leningradě, v roce 1922 se vrátil do Prahy, studoval grafiku na AVU u Maxe Švabinského. Získal v r. 1959 stříbrnou medaili na světové výstavě v Paříži.
Člen Hollaru, r. 1967 jmenován zasloužilým umělcem. Středem jeho zájmu byla malba, volná grafika, známková tvorba a bankovková grafika. Pracoval na dioramatu Inaugurace presidenta Washingtona pro čs. pavilon na světové výstavě v New Yorku.

Bibliografie:

Ogasavera, 1928
Zahrada Ueno, 1931
Kaaran-Tamo, 1936
Země fjordů a ság, 1940
Nizámi: Sedm princezen, 1943
Z pohádek Sahrazádiných, 1948
Zázračný kámen, 1949
Wolker Jiří: Slunce je veliký básník, 1950
Jirásek Alois: Čechy hrdinské, 1951
Karnauchová Irina V: Krása nesmírná, 1952
Nový Karel: Rytíři a lapkové, 1955
Jirásek Alois: Skaláci, 1957
Vážný Václav: O králi Nalovi a princezně Damajantí, 1957
Říha Bohumil: O třech penízích, 1957
Petiška Eduard: Staré řecké báje a pověsti, 1958
Palacký František: Z dějin národu českého, 1958
Kopta Josef: Modrý námořník, 1958
Let do Hellady, 1959
Kukučín Martin: Mladé léta, 1960
Bažov Pavel Petrovič:  Malachitová škatulka, 1960
Puškin Alexandr Sergejevič: Kapitánská dcerka, 1961
Světlá Karolína: Hubička a jiné ještědské obrázky, 1963
Erben Karel Jaromír: Slovanské pohádky, 1974
Pecháček Jaroslav: Kalich a půlměsíc, 1977
Olbracht Ivan: Nikola Šuhaj loupežník, 1979
Kalevala, 1980

fiala450_1.jpg

Inspirující myšlenky...

Jsou lidé, kteří jsou vězni svého postavení. Neexistují kladní nebo záporní. Je jen špatně udělaná společnost, která ve výsledku upřednostňuje darebáky. Myslím, že dnes je velmi těžké najít hodně bohaté lidi, kteří by nebyli podvodníky. Odsouzení části obyvatelstva musí předcházet reforma společnosti. Jsem fascinován tím, že žijeme v době, kdy jsme přítomni krachu komunismu a kapitalismu současně. Kapitalismus vypadá zdravě, není to ale pravda. Vede ke katastrofě. Komunismus také směřoval ke katastrofě, i když jiné. Je tedy nevyhnutelné a naléhavé, abychom si našli jinou formu společnosti. Jakou, to nevím. Nejsem věštec, ale cítím to. Myslím, že důvod, proč veřejnost odpovídá na naše výzvy s tak velkým zápalem je to, co lidé zmateně cítí: že mají dost této společenské formy s jejími politickýmistranami, které se mezi sebou perou, ale všechny dělají totéž a všechny lžou. Lidé toho nutně musí mít dost.
Jacques-Yves Cousteau /1910 – 1997)