fiala150

Václav Fiala (*15. 7. 1896, Praha – †25. 6, 1980, Praha)

malíř, grafik, ilustrátor

Studoval na Akademii výtvarných umění v Leningradě, v roce 1922 se vrátil do Prahy, studoval grafiku na AVU u Maxe Švabinského. Získal v r. 1959 stříbrnou medaili na světové výstavě v Paříži.
Člen Hollaru, r. 1967 jmenován zasloužilým umělcem. Středem jeho zájmu byla malba, volná grafika, známková tvorba a bankovková grafika. Pracoval na dioramatu Inaugurace presidenta Washingtona pro čs. pavilon na světové výstavě v New Yorku.

Bibliografie:

Ogasavera, 1928
Zahrada Ueno, 1931
Kaaran-Tamo, 1936
Země fjordů a ság, 1940
Nizámi: Sedm princezen, 1943
Z pohádek Sahrazádiných, 1948
Zázračný kámen, 1949
Wolker Jiří: Slunce je veliký básník, 1950
Jirásek Alois: Čechy hrdinské, 1951
Karnauchová Irina V: Krása nesmírná, 1952
Nový Karel: Rytíři a lapkové, 1955
Jirásek Alois: Skaláci, 1957
Vážný Václav: O králi Nalovi a princezně Damajantí, 1957
Říha Bohumil: O třech penízích, 1957
Petiška Eduard: Staré řecké báje a pověsti, 1958
Palacký František: Z dějin národu českého, 1958
Kopta Josef: Modrý námořník, 1958
Let do Hellady, 1959
Kukučín Martin: Mladé léta, 1960
Bažov Pavel Petrovič:  Malachitová škatulka, 1960
Puškin Alexandr Sergejevič: Kapitánská dcerka, 1961
Světlá Karolína: Hubička a jiné ještědské obrázky, 1963
Erben Karel Jaromír: Slovanské pohádky, 1974
Pecháček Jaroslav: Kalich a půlměsíc, 1977
Olbracht Ivan: Nikola Šuhaj loupežník, 1979
Kalevala, 1980

fiala450_1.jpg

Inspirující myšlenky...

Obecné školy mají být i v tomto ohledu prvním průkopníkem myšlenky, že kdo dovede trýznit zvířata, že stejně může se zachovat vůči člověku. V této výchově děje se však pravý opak. V obecných, měšťanských i nižších středních školách jsou žáci nabádáni ku zakládání sbírek hmyzu, aniž ve většině případů bylo by poukazováno na ono trápení ubohých brouků a motýlů, kteří zaživa napíchnuti jsouce na špendlík, pozvolna hynou. Viděl jsem již kolikrát v okolí Prahy na výletech, jak tato nadějná mládež chytá vše, co se hýbe a co leze. Od hmyzu přechází se pak k menším zvířatům a mládež dělá si, nikým nevyzvána, pravou sbírku zkomolených myší, žab a ptáků. Po sklizni viděti lze na polích v okolí Prahy sta hochů, kteří vymýšlejí si všemožné zábavy s chycenými myškami. Točí jimi, uvázanými za ocásek na niti, po celou dobu, dokavad osudný los na jinou nepadne. Nechci ani mluviti o anatomických pokusech, ať s myškami, či se žabami; vše to budí jistě v každém myslícím člověku odpor.
Jaroslav Hašek: Odstraňte bolest!