filcik.jpg

Gabriel Filcík (*24. 7. 1946, Praha)

Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér prof. Františka Muziky. Zabývá se:
ilustrováním dětských knih a časopisů, didaktickou grafikou, designem hraček, animovaným filmem, grafickou úpravou knih

Ilustrace ke knihám:
Těšíme se do školy (Státní pedagogické nakladatelství 1979),
Petr a Hanka se představují (Albatros 1980)
celá série sešitů o Petrovi a Hance (vše Albatros 1980 - 1987),
Diogenes v sudu (Albatros 1985),
Odysseova dobrodružství v Trojské válce (Albatros 1989),
Damoklův meč (Albatros 1991),
Odysseova dobrodružství při návratu domů (Albatros 1991),
Pojďte si hrát (Státní pedagogické nakladatelství 1992),
Obrázková encyklopedie Země (Kartografie 1992), /Zlatá stuha/
Golem, Josef a ti druzí (Albatros 1994),
Než půjdeš do školy (Blug 1995),
Zlatá skříňka (Fortuna 1996),
Brzy půjdu do školy (SPN 1998),
Prasátko Babe (Albatros 1998),
Cvrček v New Yorku (Albatros 1999),
Když velcí byli kluci (Amulet 1999),
Hodina smíchu (Alpress 2000),
O mamě Romě a romském pámbíčkovi (Amulet 2001),
Deset malých Bohoušků (Alpress 2002),
To jsem blázen (Anyway 2002) /Zlatá stuha/

Knížka pro děti od dvou do pěti, 2003 /Zlatá stuha/

Pojďme si hrát, 2005

Malovaný svět a já ho chi uvidět, 2005

Slabikár Naše čtení, 2006

Přeškolní rozcvička pro bystrá očička, 2006

Pohádkové chvilky dětem do postýlky, 2007 

Pravidelně se zúčastňuje společných výstav.

Ocenění:
1971 Čestné uznání Nejkrásnější kniha roku
1989 Čestné uznání nakladatelství Albatros
1992 Výroční Zlatá stuha
1999, 2002 Zlatá stuha
2003 CENA KOH-I-NOR HARDMUTH



filciik_pohadkove_chvilky400.jpg

filcik_kresba.jpg

 


Inspirující myšlenky...

V síti televizních stanic už se uskutečnilo globální propojení – ať kdekoli na světě zvolíte kterýkoli programový kanál, vyvalí se na vás bohužel stejný veletok blbosti. Vysílání řízené komerčními interesy většinou oslovují spodní polovinu těla – břicho a žlázy. Potlačuje kulturu ve jménu zábavy. Kultura totiž znamená kultivaci. Bylo by záhodno oslovovat srdce a mozek. Namísto toho vás mají nasytit a ukojit pokleslí baviči svými vyčpělými anekdotami a záplava soutěží, v nichž se hraje o prachy, a mají vás „informovat“ zlomkovité zprávy z černé kroniky. Což všechno se upíná k hlavnímu cíli, vrcholu, ose, účelu mihotání – k spotřebním reklamám. Jde o spontánní nebo cílevědomou debilizaci?
Zdeněk Mahler