filcik.jpg

Gabriel Filcík (*24. 7. 1946, Praha)

Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér prof. Františka Muziky. Zabývá se:
ilustrováním dětských knih a časopisů, didaktickou grafikou, designem hraček, animovaným filmem, grafickou úpravou knih

Ilustrace ke knihám:
Těšíme se do školy (Státní pedagogické nakladatelství 1979),
Petr a Hanka se představují (Albatros 1980)
celá série sešitů o Petrovi a Hance (vše Albatros 1980 - 1987),
Diogenes v sudu (Albatros 1985),
Odysseova dobrodružství v Trojské válce (Albatros 1989),
Damoklův meč (Albatros 1991),
Odysseova dobrodružství při návratu domů (Albatros 1991),
Pojďte si hrát (Státní pedagogické nakladatelství 1992),
Obrázková encyklopedie Země (Kartografie 1992), /Zlatá stuha/
Golem, Josef a ti druzí (Albatros 1994),
Než půjdeš do školy (Blug 1995),
Zlatá skříňka (Fortuna 1996),
Brzy půjdu do školy (SPN 1998),
Prasátko Babe (Albatros 1998),
Cvrček v New Yorku (Albatros 1999),
Když velcí byli kluci (Amulet 1999),
Hodina smíchu (Alpress 2000),
O mamě Romě a romském pámbíčkovi (Amulet 2001),
Deset malých Bohoušků (Alpress 2002),
To jsem blázen (Anyway 2002) /Zlatá stuha/

Knížka pro děti od dvou do pěti, 2003 /Zlatá stuha/

Pojďme si hrát, 2005

Malovaný svět a já ho chi uvidět, 2005

Slabikár Naše čtení, 2006

Přeškolní rozcvička pro bystrá očička, 2006

Pohádkové chvilky dětem do postýlky, 2007 

Pravidelně se zúčastňuje společných výstav.

Ocenění:
1971 Čestné uznání Nejkrásnější kniha roku
1989 Čestné uznání nakladatelství Albatros
1992 Výroční Zlatá stuha
1999, 2002 Zlatá stuha
2003 CENA KOH-I-NOR HARDMUTH



filciik_pohadkove_chvilky400.jpg

filcik_kresba.jpg

 

Inspirující myšlenky...

Ano, takový byl můj úděl už od dětství! Hluboce jsem vnímal dobro a zlo. Nikdo mě nelaskal, všichni mě uráželi. Zrodila se ve mně pomstychtivost. Byl jsem smutný, ostatní děti byly veselé a žvatlavé. Cítil jsem se nad ně povýšen, ale všichni mě ponižovali. Začal jsem závidět. Rád bych byl miloval celý svět, ale nikdo mě nepochopil – naučil jsem se nenávidět. Mé bezbarvé mládí uplynulo v zápolení s vlastním nitrem i se světem. Své nejlepší city jsem ze strachu před výsměchem pochoval v hlubinách srdce a tam odumřely. Když jsem dobře poznal svět a páky společnosti, stal jsem se mistrem ve vědě života, ale viděl jsem, jak jsou jiní šťastní bez umění a využívají zadarmo těch výhod, o které já jsem tak úporně bojoval. A tu se v mých prsou zrodilo zoufalství. Stal jsem se mravním mrzákem. Jestli se vám zdá moje zpověď směšná – prosím, smějte se. Ujišťuji vás, že mě to ani dost málo nebude mrzet.
Lermontov, Hrdina naší doby