filcik.jpg

Gabriel Filcík (*24. 7. 1946, Praha)

Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér prof. Františka Muziky. Zabývá se:
ilustrováním dětských knih a časopisů, didaktickou grafikou, designem hraček, animovaným filmem, grafickou úpravou knih

Ilustrace ke knihám:
Těšíme se do školy (Státní pedagogické nakladatelství 1979),
Petr a Hanka se představují (Albatros 1980)
celá série sešitů o Petrovi a Hance (vše Albatros 1980 - 1987),
Diogenes v sudu (Albatros 1985),
Odysseova dobrodružství v Trojské válce (Albatros 1989),
Damoklův meč (Albatros 1991),
Odysseova dobrodružství při návratu domů (Albatros 1991),
Pojďte si hrát (Státní pedagogické nakladatelství 1992),
Obrázková encyklopedie Země (Kartografie 1992), /Zlatá stuha/
Golem, Josef a ti druzí (Albatros 1994),
Než půjdeš do školy (Blug 1995),
Zlatá skříňka (Fortuna 1996),
Brzy půjdu do školy (SPN 1998),
Prasátko Babe (Albatros 1998),
Cvrček v New Yorku (Albatros 1999),
Když velcí byli kluci (Amulet 1999),
Hodina smíchu (Alpress 2000),
O mamě Romě a romském pámbíčkovi (Amulet 2001),
Deset malých Bohoušků (Alpress 2002),
To jsem blázen (Anyway 2002) /Zlatá stuha/

Knížka pro děti od dvou do pěti, 2003 /Zlatá stuha/

Pojďme si hrát, 2005

Malovaný svět a já ho chi uvidět, 2005

Slabikár Naše čtení, 2006

Přeškolní rozcvička pro bystrá očička, 2006

Pohádkové chvilky dětem do postýlky, 2007 

Pravidelně se zúčastňuje společných výstav.

Ocenění:
1971 Čestné uznání Nejkrásnější kniha roku
1989 Čestné uznání nakladatelství Albatros
1992 Výroční Zlatá stuha
1999, 2002 Zlatá stuha
2003 CENA KOH-I-NOR HARDMUTH



filciik_pohadkove_chvilky400.jpg

filcik_kresba.jpg

 

Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky