kadlec150.jpg
Pavel Kadlec
(*22. 9. 1977, Humpolec)

Rád se při kreslení vracím do dětských let, kdy mě strašily knížky jako Čaroděj ze země Ozz nebo Erbenova Kytice. Proto možná některé postavy vypadají na první pohled záhadně a tajuplně. Linoryty do Katčiny knížky vznikaly dlouhou a spletitou cestou. Chtěl jsem děti pobavit, a tak jsem komiksovým způsobem rozložil děj jednotlivých příběhů do panoramatických scén. Byl jsem přesvědčený o smyslu práce, která v sobě nese odkaz na středověké rytiny, váchalovské exprese i postmoderní obrozence linorytu. Při práci mi po papíře občas přeběhla má dvacetiletá želva Jůlie.

Narodil se a vyrůstal v Humpolci na Vysočině. V Praze žije devět let a po studiu na Vyšší odborné škole grafické a civilní službě v táborském šermířském sdružení pracuje jako počítačový grafik.
V současnosti studuje na UTB ve Zlíně v oboru grafický design. Jeho linoryty z knihy David, Nik a kouzelný cylindr byly již několikrát vystavovány doma i v zahraničí – naposledy na Bibianě 2005 v Bratislavě. Knížek je nakonec kromě nákladu v nakladatelství Meander ještě dvacet kusů doma vyrobených. Želvu Jůlii, o které tu je řeč, už Pavel chová patnáct let. Kdyby neměl tolik koníčků, zvládnul by možná knížek víc, ale uznejte sami: Není lepší si občas místo povinností zaletět třeba do Měsíčního království plného nočních strašidel?

certicek450_1.jpg

kadlec2_300.jpg

kadlec1_300.jpg


Myšlenky z knih

Víme, že bílý muž naší povaze nerozumí. Je to pro něj stejný kus země jako každý jiný, neboť je cizincem, který přichází v noci a ze země si vezme cokoli potřebuje. Země mu není bratrem, nýbrž nepřítelem, a když si ji podrobí, kráčí dál. Odchází od hrobů svých otců – a nestará se. Krade zemi svým dětem – a nestará se. Hroby jeho otců a právo jeho dětí na narození jsou zapomenuty. Zachází se svou matkou, zemí, a se svým bratrem, nebem, jako s věcmi ke koupi a k drancování, prodává je jako ovce či lesklé perly. Jeho hlad pohltí zemi a nezanechá nic než poušť.
náčelník Seattle