lazanasky150.jpg

Vlastimil Lažanský (*22. 11. 1903, Senkov - †2. 3. 1977)

malíř, ilustrátor
Patřil mezi první ve výtvarné redakci SNDK, říkával, že není ze šlechtického rodu Lažanských, ale všichni mu přezdívali „hrabě“.  Graficky upravil stovky knížek pro děti.

Bibliografie: (jen ilustrace)

Tejčka Jaroslav: Příběhy štiky, 1947
Hipman Vladimír: Objevitelé hlubin, 1955
Lhotský Bohumil: Skleněné domovy, 1955
Kouzelný kámen, 1956
Capuana Luigi: Byl jednou jeden, 1959
Žabiňski Jan: Proč má slon chobot a ptáci peří, 1960
Sekora Ondřej: Ptáci krasavci, 1961
Říha Václav: Zlatý chléb a jiné pohádky, 1962
Šubrt Josef: Moře známé i neznáme, 1962
Vaněček Arnošt: Příběhy opice Jenovéfy, 1963
Erben Karel Jaromír: Zlatovláska, 1966

lazansky450.jpg

lazansky450_2.jpg

Inspirující myšlenky...

Myšlení umělce pracuje horečně, přímo zběsile a mnohem rychleji a citlivěji než u jiných lidí. Řekněme, že zatímco většina lidí má 10 vjemů za minutu, umělec jich má kolem 60 anebo 70. A právě proto spisovatelé tak často pijí nebo užívají prášky: aby se zklidnili a utišili na chvilku tu šílenou mašinu, která se bez zastávky žene vpřed. Vím, že to dělal můj přítel dramatik Tennessee Williams. Musel užívat sedativa a pít, protože jeho mysl byla jedna z nejvnímavějších a nejhorečněji pracujících na světě. Nemohl proto ani spát.
Truman Capote (1924 – 1984)