Image

Kamil Lhoták
(*25. 7. 1912, Praha - †22. 10. 1990, Praha)

Narodil se v Praze, vystudoval práva, ale brzy se začal věnovat umění. Do výtvarného života vstoupil jako člen Umělecké besedy a jako jeden ze zakladatelů Skupiny 42, jejíž příslušníky spojoval zájem o prostředí velkoměsta a technické civilizace. Od roku 1945 působil ve Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Poprvé samostatně vystavoval v roce 1939, od roku 1946 i v zahraničí. V roce 1947 získal 1. cenu benátského bienále kresleného filmu /Atom na rozcestí/.

Do ilustrace dětských knih vstoupil na přelomu třicátých a čtyřicátých let. V roce 1966 obdržel Cenu nakladatelství Mladá fronta, v roce 1968 Cenu Marie Majerové za ilustrační tvorbu pro děti. Na moskevské výstavě Kniha 1975 dostal Kamil Lhoták stříbrnou medaili za ilustrace ke Katajevově knize Na obzoru plachta bílá. V roce 1980 získal Herderovu cenu, kterou propůjčuje univerzita ve Vídni za pěstování kulturních vztahů mezi evropskými národy.

Lhotákova výtvarná činnost se od počátku pojila s obsahem technických vynálezů a s jeho zaníceným zájmem o vývoj dopravních prostředků. Tento civilistický rys tvořil jádro jeho malby a volné grafiky a umělec ho vnesl také do ilustrace dětské knihy. Zároveň věnoval velkou pozornost postavám dětských hrdinů.

Skutečnost, že neprošel strohým profesionálním školením, dává jeho kresbám i malbám zvláštní rys citové bezprostřednosti, v obsahově bohaté kresbě se i to nejsoučasnější téma stává jakýmsi průhledem do minulosti a naopak. V široké námětové a autorské škále mají ve Lhotákově ilustraci své místo mezi jinými Arthur Ransome, Jules Verne, Arkadij Gajdar, Valentin Katajev, Ludvík Souček, Adolf Branald, Helena Šmahelová a Dorothy Sterlingová. V populárně vědecké knize vytváří harmonické spojení ilustrační kresby s fotografií, v povídkách o dětech hledá nové vazby a řazení ilustrací. ; Lhoták nehledá nové efekty po technické stránce, vyjadřuje se nejraději kresbou a kolorovanou kresbou, jako malíř má blízko k ilustračnímu akvarelu, původní je jeho technika perokresby.
Když Kamil Lhoták hovořil o své tvorbě, zmiňoval se o nostalgii strojů, které dosloužily, o krajině inspirované světem techniky, o dětském zaujetí nádražím, o kouzlu, jímž na něho působil „konec velkoměsta“ a pěstovaný vzhled parků a skleníků.

Výběr ilustrovaných knih pro děti a mládež:

Dýmka strýce Bonifáce
Dobrodružství Toma Sawyera
Dobrodružství Huckleberryho Finna
Zamrzlá loď kapitána Flinta
Boj o ostrov
Trosečníci z Vlaštovky
Petr Kachna
Klub Lysek
Holubí pošta
Velká šestka

Zdroj: https://kod.pecinovsky.cz/

lhotak kamil 1

lhotak kamil 3

lhotak-cyklisti

lhotak kamil 2

 

 


Inspirující myšlenky...

Co charakterizuje civilizaci? Výjimečný duch? Ne: každodenní život... Hm! Všimněme si přednostně duchovní oblasti. Vezměme nejprve umění a na prvním místě literaturu. Stojí literatura skutečně mimo schopnosti našich velkých vyšších opic, připustíme-li, že jsou schopny sestavovat slova? Z čeho sestává naše literatura? Z velkých klasických děl! Ale kdež! Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století – ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Pierre Boulle, Planeta opic