smalec_150.jpg

Petr Šmalec (*1974)

ilustrátor, grafik, věnuje se grafickému designu, ilustraci a volné tvorbě,
počítačové grafice, kresbě, low-tech filmům (Owl Planet, O Špalíčkovi...)

Absolvoval ateliér ilustrace a grafiky na VŠUP u prof. Jiřího Šalamouna.
V současnosti působí jako grafik nakladatelství Baobab, spolupracuje s dokumentaristou Martinem Marečkem (Zdroj, Auto*mat), časopisem Aluze.
Žije v Olomouci, zaměstnán jako grafik Muzea umění.

Bibliografie:
Gruber David: Jak rozvíjet inteligenci svého dítěte, 1993
Morgenstern Christian: Ferda Páv fotograf, 2002
Šmalec Petr: Šmalcova ABECEDA, 2005  /Zlatá stuha/
Šmalec Petr: Šmalcovo pexeso. 2006
Šmalec Petr-Šimková Markéta: Zik a Cháta, 2008

Výstavy:
2001 Olomouc – Výběr – Muzeum umění Olomouc – kavárna
2001 Dobrá voda u Pacova, spolek Lesklé koule
2001 Alfred ve dvoře 

http://www.sweb.cz/PetrSmalec/cesky.htm


smalec_450_1.jpg

smalec450_2.jpg


Podobné články

Myšlenky z knih

Dokumentární film o himálajském sádhuovi jsem už kdysi viděl. Včera jsem ho zhlédl znovu, ale že by mi to něco dalo, to říct nemohu. Příroda tam nahoře ve velehorách je pěkná, cožpak o to, tu samotu bych bral taky, ale ty kecy kolem toho, to je děs! Jako by to bez toho nesmyslného prázdného tlachání a bez těch směšných rituálů a úkonů nešlo. S lidmi, a to i s těmi nejduchovnějšími, je ta potíž, že neustále moc mluví, a tudíž lžou. Stále ty dokolečka omílané vyprázdněné, nicneříkající slova bez obsahu, slova jako „Bůh“, „láska“, „mír“, „nenásilí“, „nesobeckost“, „soucit“, „lidstvo“... Vyšinutou mysl prostě nepředěláš. Z toho je vidět, jak jsou si všechna náboženství, všichni lidé podobní. Bohužel. Ale buddhisté alespoň považují zvířata za své bratry a nepodřezávají je a nežerou.
Misantrop, Reinlebensborn