nagai_150.jpg Vladimír Nagaj (*23. 2. 1949)

Ilustrátor, grafik

Bibliografie:

Křesťan Rudolf: Myš v 11. patře, 1980
Bakalář Eduard: Moderní společenské hry, 1980
Boček Jaroslav: Nápady milovníka zvířat, 1983
Kalina Vladimír: Galantní poklesky Ludvíka Šotolky, 1983
Cibula Václav: Taškář Ferrazzanu, 1985
Boček Jaroslav: Nové nápady milovníka zvířat, 1985
Křesťan Rudolf: Slepičí krok, 1986
Navrátil Ján: Dům u modré žirafy, 1986
Žáček Jiří: Tři roky prázdnin, 1987
Longinová Helena: Proč umírá sánská koza, 1987
Žáček Jiří: Dvakrát dvě je někdy pět, 1987
Kostrhun Jan: Beseda se čtenáři, 1987
Havel Jiří: Ať se mračí jenom mrak, 1987
Mečíř Jan: Starosti s dospíváním, 1989
Křesťan Rudolf: Kočky v patách, 1991
Lacina Václav: Sekání dobroty, 1992
Nagaj Vladimír: Popletené obrázky, 2004

nagai_450_1.jpg

nagai450_2.jpg

Inspirující myšlenky...

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před „vyšším řádem“, který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.
Milan Valach, pedagog a publicista, zakladatel Hnutí za přímou demokracii