pacak150.jpg

Jan Antonín Pacák (*26. 4. 1941, Měchenice u Prahy – †23. 3. 2007, Praha)

výtvarník a všestranný muzikant

Vystudoval AVU u prof. Vojtěcha Tittelbacha a prof. Arnošta Paderlíka. 
Byl např. výtvarným redaktorem dětského časopisu Sluníčko. Uspořádal přes šedesát výstav a ilustroval více než třicet knih, podílel se na sedmi animovaných filmech a vytvořil řadu divadelních a filmových plakátů.

Bibliografie (neúplná):

Wittgen Tom: V proudech ledového oceánu, 1985
Ferko Andrej: Proso, 1988
Vasiljev Boris Lvovič: Letí moje koně, 1988
Medvedev Valerij Vladimirovič: Pětkař Jura, 1989
Bradáč Jan: Zloděj myšlenek, 1990
Smrt nemá tvář, 1991
McBain Ed: Noc kouzel zbavená, 1991
Houdek Lubomír: Nejlepší výlet na světě, 1991
Lauermannová Olga: Loupežník Babinský, 1991
Bondy Egon: Cesta Českem našich otců, 1992
Heřmánková Hana: Krásně druhé, 1994
Chrastina Pavel: Olympic, 1995
Cimický Jan: Jak se z básníka stává psychiatr a naopak, 1995
Matzner Antonín: Jak se sešli, rozešli a zase sešli, 1995
Měchurová Albína: Čítanka pro 5. ročník ZŠ, 1995
Potrhlá Andula, 1996
Měchurová Albína: Český jazyk pro 5. ročník ZŠ, 1996
Marek Vratislav: Princezna ze mlejna, 1999
Čtvrtek Václav: Nezbedné pověsti, 2000
Pilařová Eliška: Co vy na to, pane Rais? 2001
Vaněk Jan J.: Blues pro čtyři tlapky, 2001
Vrba Pavel: Můj Ahasver, 2003
Beneš Jan: Psové a jiné animálie, 2004
Cimický Jan: Vrch čajové konvice, 2006
Bárta Václav: O zpěvavém království, 2006 (kol. ilustrátorů)


pacak450_2.jpg

Inspirující myšlenky...

Šavle a bodáky, jak vy též sám uznáte, nepoužívají se k poctivé práci. Šavlemi a bodáky nedobývám ze země ničeho. Ručnicemi a děly neořu. Šavlemi mohu ale krájet lidi, bodáky párat břicha svých bližních a ručnicemi a děly postřílet doma svého vlastního otce a zastřelit bratry. A tomu všemu říkáte nutnost. Chcete se dovolávat Boha k neobyčejné vraždě. Když se dva honci prasat pobijí, ženete je před soud a odsuzujete pro pár bezvýznamných ran. Sami ale tisíce lidí ženete do války, kde nutíte je zabíjet se navzájem, pro zájmy jednotlivce, který náhle prohlásil, že je uražen. A poněvadž sám nemá tolik odvahy se řezat, prohlašuje to za urážku státu, zbaví rodiny živitelů, navádí tisíce lidí ku žhářství a vy, kteří hlásáte lásku k bližnímu a vraždu pokládáte za smrtelný hřích, asistujete každému zákeřnictví a před bitvami modlíte se, aby to dobře dopadlo. A jak jinak si to slovo dobře představujete, než ve formě 'vraždy'? Ovšem že to jmenujete jinak. Vlastenectvím, statečným činem obhájců vlasti a podobně.
Jaroslav Hašek, Nazarénští