pacak150.jpg

Jan Antonín Pacák (*26. 4. 1941, Měchenice u Prahy – †23. 3. 2007, Praha)

výtvarník a všestranný muzikant

Vystudoval AVU u prof. Vojtěcha Tittelbacha a prof. Arnošta Paderlíka. 
Byl např. výtvarným redaktorem dětského časopisu Sluníčko. Uspořádal přes šedesát výstav a ilustroval více než třicet knih, podílel se na sedmi animovaných filmech a vytvořil řadu divadelních a filmových plakátů.

Bibliografie (neúplná):

Wittgen Tom: V proudech ledového oceánu, 1985
Ferko Andrej: Proso, 1988
Vasiljev Boris Lvovič: Letí moje koně, 1988
Medvedev Valerij Vladimirovič: Pětkař Jura, 1989
Bradáč Jan: Zloděj myšlenek, 1990
Smrt nemá tvář, 1991
McBain Ed: Noc kouzel zbavená, 1991
Houdek Lubomír: Nejlepší výlet na světě, 1991
Lauermannová Olga: Loupežník Babinský, 1991
Bondy Egon: Cesta Českem našich otců, 1992
Heřmánková Hana: Krásně druhé, 1994
Chrastina Pavel: Olympic, 1995
Cimický Jan: Jak se z básníka stává psychiatr a naopak, 1995
Matzner Antonín: Jak se sešli, rozešli a zase sešli, 1995
Měchurová Albína: Čítanka pro 5. ročník ZŠ, 1995
Potrhlá Andula, 1996
Měchurová Albína: Český jazyk pro 5. ročník ZŠ, 1996
Marek Vratislav: Princezna ze mlejna, 1999
Čtvrtek Václav: Nezbedné pověsti, 2000
Pilařová Eliška: Co vy na to, pane Rais? 2001
Vaněk Jan J.: Blues pro čtyři tlapky, 2001
Vrba Pavel: Můj Ahasver, 2003
Beneš Jan: Psové a jiné animálie, 2004
Cimický Jan: Vrch čajové konvice, 2006
Bárta Václav: O zpěvavém království, 2006 (kol. ilustrátorů)


pacak450_2.jpg

Inspirující myšlenky...

Jakmile vyvstane otázka času na čtení, znamená to, že není chuť. Neboť podíváme-li se na to blíž, čas číst nemá vůbec nikdo. Ani malí, ani mládež, ani velcí. Život je neustálou překážkou čtení. Čtení nesouvisí s organizováním společenského času, čtení je stejně jako láska způsobem bytí. Otázkou není zda mám či nemám čas číst (čas, který mi ostatně nikdo nedá), nýbrž zda si dopřeju nebo odepřu potěšení být čtenářem.
Daniel Pennac, Jako román