panuska150.jpg

Jaroslav Panuška (*3. 3. 1872, Hořovice - †1. 8. 1958, Kochánov)

malíř, ilustrátor

člen SVU Mánes, Jednoty výtvarných umělců

Ocenění: 1955 – zasloužilý umělec

Vystudoval Akademii v Praze u prof. Maxmiliána Pirnera a Julia Mařáka.
V malířské profesi převážně krajinář, v ilustraci pohádkové motivy, které jsou i na dnešní dobu pozoruhodné. Z historických ilustraci lze ještě dnes objevit ilustrované sešity hradů. Část potomků žije dodnes v Lipnici, kde se legendárně sešel s Jaroslavem Haškem.

Bibliografie: (jen výběr)

Machar Josef Svatopluk: Boží bojovníci, 1896
Jaro (almanach pro mládež, kolektiv autorů), 1900
Šlejhar J. K. Povídka z výčepu, 1908
Rudolfinum (kolektiv), 1913
Říha Václav: Pohádka o třech podivných tovaryších, 1917
Říha Václav: Letní noc, 1918?
Herben Jan: Hostišov, 1918
Poe Alana Edgar: Dobrodružství Arthura Gordona Pyma, 1923
Štorch Eduard: Lovci mamutů, 1923
Chvála Alois: 56. jarní výstava Jednoty uměmců výtvarných v Praze, (kolektiv), 1930
Poláček Karel: Pan Selichar se osvobodil, 1933
Katalog souborné výstavy obrazů Prof. Jul. Mařáka a jeho žáků, 1934
Promberguv salon umění v Olomouci, (kolektiv) 1942
VIII. členská výstava Spolku výtvarníků,(kolektiv) 1944
Masaryková Anna: Český národ Rudé armádě (kolektiv), 1946
Stejskal Vladimír: Paleta s vínem, 1953
Němcová Božena: Babička, 1955
Sté výročí narození Jaroslava Panušky, 1972
Boučková Jitka: Jaroslav Panuška, 1978
Kaván František: Přesýpání nálad, 1989
Kaván František: Jaroslav Panuška, 1989
Hanel Olaf: Jaroslav Panuška, 1994 (katalog)
Švanda Jaroslav. Jaroslav Panuška – malíř, který svým dílem patřil Vysočině, 2003

panuska450.jpg


Inspirující myšlenky...

Já knihy nepíšu, ale prožívám. Jsem v každém okamžiku se svým hrdinou a neustále se ptám, co by udělal on a co jeho okolí, a to se pak snažím skloubit do jednoho dějového celku. Ale pokud povaha lidí předem vymyšlenému ději neodpovídá, raději změním děj, protože nechci znásilňovat své hrdiny. Když jsem psal svou první detektivku, předem jsem si vymyslel, jak bude děj vypadat a kdo je vrahem. Jakmile jsem ale začal psát, postavy se začaly bouřit, a tak jsem to nechal na nich. Nakonec byl jako vrah odhalen někdo jiný, než jsem původně plánoval. A tohle řešení je mnohem lepší.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik