pressig150.jpg

Vojtěch Preissig (*31. 7. 1873, Světec u Bíliny - †11. 6. 1944, Dachau)

grafik, malíř a ilustrátor

Studoval u Bedřicha Ohmanna na pražské Uměleckoprůmyslové škole v letech 1892-97, poté roku 1898 odjel přes Vídeň a Mnichov do Paříže, kde krátce spolupracoval s A. Muchou a zároveň studoval grafické techniky v soukromých ateliérech Delauna a Schmida. Založil časopis Česká grafika, byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

V roce 1910 odjel do USA, především zásluhou neutěšené finanční situace, když mu byl dokonce soudní exekucí zabaven ateliér. Ve Spojených státech působil jako pedagog, po návratu do Prahy (1931) se věnoval abstraktní malbě. Preissig se účastnil už protirakouského odboje za 1. světové války. Za nacistické okupace se odboje byl členem ilegální skupiny a spolu se svou dcerou, novinářkou Irenou Bernáškovou, vydával časopis V boj. Na podzim roku 1940 byl zatčen gestapem a nakonec odvlečen do koncentračního tábora Dachau, kde zahynul.

Bibliografie

Karafiát Jan: Broučci, 1902
Byl jeden domeček, 1905
Bezruč Petr: Slezské písně, 1909
Zur Technik der farbigen Radierung [und] des Farbenkupferstichs, 1909
Ex libris, 1910
Defoe Daniel: Život a podivuhodné příběhy Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku, jenž žil dvacet osm let samoten na neobydleném ostrově,..., 1932
Dopisy z Ameriky, 1945


Kural Jaroslav. Vojtěch Preissig, český grafik, 1931
Vojtěch Preissig (Jan Loriš), 1945
Vojtěch Preissig (katalog), 1968
Vojtěch Preissig (katalog), 1973
Vojtěch Preissig, grafika a malba (katalog), 1983
Vojtěch Preissig – grafika (katalog), 1989
Vojtěch Preissig (katalog), 1994
Vojtěch Preissig (katalog), 2001
Vojtěch Preissig (katalog), 2004


preissig450_2.jpg

pressig450.jpg

Inspirující myšlenky...

Censor je tužka, která se stala člověkem, anebo člověk, který se stal tužkou, živou bytostí se stavší škrt přes plody ducha, krokodýl, který číhá na březích proudu idejí a literátům, kteří po něm plují, ukusuje hlavy. Censura je mladší ze dvou hanebných sester, starší se jmenuje Inkvizice. Censura je živé doznání mocných tohoto světa, že dovedou jen šlapat po zhlouplých otrocích... Já jsem úřední osoba, a my od úřadu nemáme rádi, když je člověk smělý.
Johann Nepomuk Nestroy (1801-1862)