Image

Olga Ptáčková
(*23. 8. 1955, Staškov)

- malířka, grafička, ilustrátorka

Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Součka a Čepeláka. Je členkou Klubu ilustrátorů dětské knihy. Věnuje se malbě, grafice a ilustraci, zejména pro děti. Dlouhodobě spolupracuje s časopisy pro děti Sluníčko a Čtyřlístek a s nakladatelstvími Šulc a spol., Portál a Sid & Nero. Celkem ilustrovala asi čtyři desítky knih, samostatně vystavovala v Písku, Praze a v Římově, účastnila se řady kolektivních výstav doma i v zahraničí.

Ilustrace (výběr)

Christie, Agatha. Plavý kůň. Práce, 1984.
Badoučková, Jitka. Jarní úklid srdce. Československý spisovatel, 1985.
Sacharnov, Svjatoslav. Pohádky o lvech a plachetnicích. Lidové nakladatelství, 1985.
Šinov, Čavdar. Boj o řeku Slzičku. Albatros, 1988.
Středa, Ludvík. Čertův mlýn. Albatros, 1990.
Motlová, Milada. Co je to? Kruh, 1994.
Pourrat, Henri. Poklady z Auvergne. Hejkal, 1994.
Žáček, Jiří. Abeceda. Šulc a spol., 1998.
Provazníková, Věra. Padla Madla do říkadla. Sid a Nero, 1998.
Žáček, Jiří. Basta fidli trumpeta. Šulc a spol., 2001.
Žáček, Jiří. Hádanky a luštěniny. Šulc a spol., 2004.
Sklenářová, Dana. Křížovky, osmisměrky, doplňovačky. Blug, 2004.
Provazníková, Věra. Pošlem Anku pro hádanku. Knižní klub, 2004.
Sklenářová, Dana. Tajenky a doplňovačky 2. ročník. Blug, 2004.
Blumentrittová, Vlasta. Tvrdé a měkké slabiky. Blug, 2004.
Blumentrittová, Vlasta. Procvičujeme druhy slov. Blug, 2006.
Emmerlingová, Stanislava. Když dětem nejde čtení. Portál, 2007.

ptackova450_1.jpg

ptackova450_2.jpg

 

Inspirující myšlenky...

"Počasí začalo být opět chladné. "Jít ven? K čemu? Aby to člověka přivedlo na krchov," říkala Františka, které bylo milejší být tento týden doma, neboť její dcera, bratr i řeznice ho odjeli strávit do Combray. Ostatně když hovořila o počasí, tak nepřiměřeném roční době, tu jakožto poslední příslušnice sekty vyznávající fyzikální nauky tety Leonie, které v ní takto přežívaly v pozastřené podobě, dodávala: "To je zůstatek božího hněvu!" Ale odpovídal jsem na její stesky jen nyvým úsměvem a zůstal jsem vůči těmto předpovědím o to lhostejnější, že pro mne v každém případě mělo být krásně; viděl jsem už, jak se jitřní slunce třpytí na fiesolském vrchu, hřál jsem se v jeho paprscích; jejich intenzita mě nutila, abych s úsměvem otvíral a přivíral víčka, a ta se jako alabastrové lampy naplňovala růžovým přísvitem. Z Itálie se nevracely jenom zvony, přilétla spolu s nimi i Itálie sama."
Marcel Proust: Svět Guermantových (Hledání ztraceného času III)