salamounova eva


Eva Natus Šalamounová
(*27. 6. 1934, Halle – †28. 2. 2014, Halle)

malířka, grafička, filmová výtvarnice

V 50. Letech studovala na Hochschule für industrielle Formgestaltung v Halle (W. Funkat), v 60. Letech pak na pražské VŠUP (A. Hoffmeister) a na AVU (E. Klos). Členkou ČFVU, Galerie M & K či SČUG Hollar. Z posledních výstav: 2010 - XVI. festival komorní grafiky, Galerie Hollar, Praha; 2011 - Jubilanti Hollaru 2011, Galerie Hollar, Praha.

Bibliografie (výběr):
Čukovskij Korněj Ivanovič: Doktor Bolíto, Lidové nakladatelství, 1969
Krüss James: Můj pradědeček a já, Mladá fronta 1973
Sýkorová Helena: Péťa Svvětlošlápek, Pressfoto, 1978
Janovic Tomáš: Dřevěný táta a jiné básně, Albatros, 1984
Michalkov Segej Vladimírovič: Spánek jako marcipánek, Albatros, 1985
Travers P. L.: Mary Poppinsová, Albatros, 1987
Jech Jaromír: Každý chvilku tahá pilku, Albatros, 1988
Hofman Branko: Ringo Star, Albatros, 1990
Český jazyk pro 5. Ročník ZDŠ, Fortuna, 1995
Neumannová Jarmila: Das Geschenk, učebnice němčiny pro 4. Ročník ZDŠ, Fortuna, 1997
Mucke Dieter: Was flüstert der Wind mit dem Baum, Stekovics, 2001


salamounova 2


Podobné články

Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky