sasek miroslav

Miroslav Šašek (*18. 11. 1916, Praha - †28. 5. 1980, Švýcarsko)

ilustrátor, malíř, spisovatel

Miroslav Šašek, jeden z nejslavnějších českých emigrantů, světoběžník, malíř a ilustrátor, je u nás v Čechách téměř neznámý.
Narodil se v Praze na Žižkově. Vystudoval architekturu a školu kreslení a malování u profesora Otakara Blažíčka.
Po studiích kreslil pro noviny, ilustroval řadu knih, se svojí první ženou Jindřiškou navrhovali loutky.
V roce 1947 odešel do Paříže na École des Beaux Arts. Když v Československu převzali moc komunisté, rozhodl se zpátky domů už nevracet. Živil se jako reklamní grafik a architekt, od roku 1951 byl zaměstnán v české redakci Rádia Svobodná Evropa – RFE – v Mnichově.

V roce 1957 se do Paříže vrátil a začal pracovat na ilustrovaném průvodci po městě, pro děti. Kniha This is Paris vyšla v roce 1959.

Následují knihy o Londýně (1959), Římě (1960), New Yorku (1960), Edinburgu (1961) , Mnichově (1961), Benátkách (1961), San Francisku (1962), Izraeli (1962), Cape Canaveral (1963), Irsku (1964), Hong Kongu (1965),  Řecku (1966), Texasu (1967), OSN (1968), Washingtonu D.C. (1969), Austrálii (1970) a historické Británii (1974).
Bestsellerové knihy z řady To je... přinesly Miroslu Šaškovi řadu ocenění, mimo jiné zápis na čestnou listinu IBBY (1979).

Vedle práce na knihách Miroslav Šašek celý život maloval.

Po roce 2000 začaly jeho knihy vycházet v reedicích v Americe, Francii a Německu a poprvé také i v češtině.

https://www.sasekfoundation.eu/

sasek knihy to je

sasek 5

sasek 4

sasek 1

Inspirující myšlenky...

Nejradši jsem sám, to mne nikdo neruší. Neboť všichni se vracejí stále k témuž tématu, jak se jim vede špatně a jak se jim vede dobře, tomu se to líbí, onomu se to nelíbí, a brzy zas jsou u věcí, které tvoří jejich život. Dříve jsem jistě právě tak žil, ale teď nenacházím v sobě nic společného s těmito věcmi... Mnohdy sedím s některým z nich v hospodské zahrádce a pokouším se jim vysvětlit, že v tom je už vlastně všecko: moci tak tiše sedět. Přirozeně, že tomu rozumějí, přiznávají to, shledávají to taky, ale jen slovy, jen slovy, to je to, cítí to, ale stále jenom napolo. Jiný jejich život lpí na jiných věcech, jsou tak rozděleni, nikdo to ne cítí celým svým životem; ani já sám neumím dobře říci, co myslím.
Erich Maria Remarque (1898 – 1970), Na západní frontě klid