serych

Jaroslav Šerých (*27. 2. 1928, Havlíčkův Brod - †23. 3. 2014, Praha)

malíř, grafik, ilustrátor

Narodil se 27. února 1928 v Havlíčkově Brodě. V letech 1946-1957 studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Jablonci nad Nisou. Vystudoval AVU v Praze u Vlastimila Rady, Vladimíra Pukla a Vladimíra Silovského.
Patřil k našim předním výtvarným umělcům své doby. Věnoval se malbě, volné grafice, knižní ilustraci a monumentální tvorbě . Podněty často nacházel v biblických textech a ve vnímání údělu člověka. Filozofii křesťanské víry, humanismu a obdiv vu k jevům přírody v Jaroslavu Serých prostupovala a modifikovala náklonnost ke klasické hudbě.

Za svoji tvorbu získal četná ocenění, dvakrát byl vyznamenán Cenou Masarykovy akademie umění, v roce 2008 převzal od prezidenta republiky Medaily za zásluhy.

Oceněni:
1970, 1976, 1979, 1981, 1984 - Nejkrásnější kniha ČSSR
1970 – cena Loisirs jeunes, Francie
1977 – Premio grafico, Bologna
1971 – cena MK ČSR
1972, 1984 – bienále Brno

Bibliografie:

Chesterton G. K.: Poprask s knihou, 1950
Bochořák Klement: Příběhy a vzpomínky po večerech sebrané, 1958
Rolland Romain: Petr a Lucie, 1960
Baudelaire Charles: Květy zla, 1962
Linhartová Věra: Prostor k rozlišení, 1965
Bednář Karel: Labutí jezero, 1965
Diviš Ivan: Uzlové písmo, 1969
Brandstaetter Roman: Poražený Faust, 1969
Franková Hermína: Blázni mají propustky, 1969
Štroblová Jana: Nemalujte srdce na zeď, 1970
Li Čhao-wej: Dcera dračího krále, 1971
Černá Zlata-Novák Miroslav: Prodaný sen (japonské pohádky), 1973
Stingl Miloslav: Poslední ráj, 1978
Pavel Ota: Veliký vodní pták, 1980
Hrdličková Věnceslava: Kouzelná tykev, 1981
Hora Josef: Šetřte láskou, 1984
Craven Margaret: Slyšel jsem sovu zavolat své jméno, 1984
Holzknecht Václav: Cesta Bohuslava Martinů, 1984
Bunin Ivan Aleksejevič: Tvé jména je žena, 1985
Andrejev Leonid Nikolajevič: Velký Slam, 1987
Klindera Odolen: Sedmnáct zlatých princezen, 1987
Schneider Reinhold: Las Casas a Karel V., 1987
Grimmové: Pohádky, 1988
Reis Vladimír: Auf Märchenpfaden um die Welt, 1988
Daněk Václav: Gazely a kola, 1989
Orten Jiří: Elegie, 1989
Zeyer Julius: Zahrada mariánská, 1990
Holub Miroslav: Syndrom mizející ulice, 1990
Šiktanc Karel: Český orloj 1971-1973, 1990
Merth František Daniel: Zápisy z prodléní u kříže, 1991
Deml Jakub: Štědrý den, 1991
Mrtví jsou nenasytní, 1991
Orten Jiří: Červený obraz, 1991
Preisner Rio: Praha za času plujících ker, 1992
Slavík Ivan: Lux sanctorum, 1992
Palouš Radim: Adventní a postní zamyšlení, 1992
Orten Jiří: Mé město, 1994
Holan Vladimír: Noc s Ofélií, 1996
Holan Vladimír: Noc s Hamletem, 1999
Halas František: Doznání, 1999
Kälidäsa: Šest ročních dob, 2005
Colonna Vittoria: Sonety, 2005

Černá Zlata: Japonské pohádky, 2008

serych1.jpg


serych malba


Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky