sigmundova_150.jpg

Jana Sigmundová (*12. 2. 1940, Praha - †asi 2011, Praha)

malířka, grafička, ilustrátorka

Vystudovala VŠUP u prof. Františka Muziky.
"Dílo Jany Sigmundové je prostoupeno líbeznou, něžnou a citově vroucnou ženskostí, upřímností autorčiny subjektivní výtvarné výpovědi a perfektní technickou dokonalostí." (PhDr. Jana Trnková)

Ocenění:

1973 Premio grafico Fiera di Bologna
1974, 1975, 1975 Čestné uznání MK ČSSR
1979 stříbrná medaile Mezinárodní knižní veletrh Delhi

Bibliografie:

Pohribný Antonín: Malý labyrint výtvarného umění, 1968
Al-Kostan: Čarovný prsten, 1968
Platonov Andrej: O zle carevně, 1969
Hořejš Petr: Vaňásek a Jevíčko, dobyvatelé kosmu, 1970
Hanzlík Josef: Princ v Zeleném království, 1971
Cronin Archibald Joseph: Tři lásky, 1972
Krügerová Maria: Hodina nachové růže, 1972 Premio grafico di Bologna
Hejná Olga: Jak si mořský koník, mořská jehla a hvězdice udělali malé milé moře, 1973
Lukešová Milena: Knížka pro Lucinku, 1973
Toufar Ivan: Matějská pouť, 1973
Hodačová Helena: Výlet s Hanou, 1974
Ugolini Luigi: K novému světu, 1975
Bartová L. Agnija: Svět s modrýma očima, 1975
Fischer Václav: Samá vody, 1977
Lukešová Milena: Zimní knížka pro Lucinku, 1978
Frýbová Vladimíra: Voňavá jablíčka, 1979
Buczkówna, Mieczysława: Nejvyšší hora, 1980
Badoučková Jitka: Jak mluvit s květinami, 1980
Středa Ludvík: Bernardýn na provázku, 1981
Sládek Josef Václav: Z křišťálové studánky, 1982
Pelcová Ludmila: Tajuplná hrací skřínka, 1984
Kam chodím nejraději, 1986
Fischer Václav: Zlatý klíček od pusy, 1988
Voňavá jablíčka, 1990
Lukešová Milena: Jak si uděláme zeměkouli, 1992 /Zlatá stuha/
Fischer Václav: Hravá abeceda, 1993

sigmundova450 1

sigmundova450 2

sigmundova o zle carevne 1

Inspirující myšlenky...

Skromnost je v podstatě společenská ctnost, svědčí o velikém vzdělání; je to sebezapření směrem ven, sebezapření, které proto, že vychází z veliké vnitřní hodnoty, je považováno za nejvyšší vlastnost člověka. A tak slyšíme, že dav chválí u nejznamenitějších lidí především skromnost, aniž se nějak zvlášť dává strhnout ostatními kvalitami. Skromnost je však vždycky spojena s licoměrností a je to jistý druh lichocení, které je tím účinnější, protože nevtíravě dělá druhému dobře, nemate jej v jeho blaženém sebecitu. Avšak všechno, co se nazývá dobrou společností, spočívá ve stále rostoucím popření sama sebe, takže societa se nakonec bude rovnat absolutní nule.
Johann Wolfgang Goethe