sivko150.jpg

Pavel Sivko  (*24. 1. 1948, Praha)

- český malíř, grafik a ilustrátor

Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u profesorů Jiřího Trnky a Zdeňka Sklenáře, ateliér užité grafiky a ilustrací.
Žije a pracuje v Praze.

Pavel Sivko ilustruje knihy nejen pro děti a mládež, ale i pro dospělé.  Do svých ilustrací vkládá výtvarný smysl pro tajemství a mnohoznačnost věcí a dějů. Z jeho ilustrací zaznívá melancholie, nehýřivá, ale paradoxy překvapující imaginace, významová ironie se prolíná s vyjadřovacími formami magického realismu.

Ceny
1977, 1981, 1985, 1987, 1988, 1989 Čestná uznání za nejkrásnější knihu roku
1978 výroční Cena nakladatelství Mladá fronta
1981 výroční Cena Lidového nakladatelství
1989 stříbrná medaile za ilustraci IBA, Lipsko

Výběr z ilustrovaných knih
Černík, Michal. Malé a velké nebe (Albatros, 1981)
Černý, Václav. O kouzelném ptáku Zymyrykovi (Lidové nakladatelství, 1985)
Tafel, Jaroslav. O králi Sedmilháři (Lidové nakladatelství, 1987)
Balík, Jindřich. Kolik váží motýl (Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1989)
Kohoutová, Marcela. Příhody veverky Madlenky a jejích přátel (Impreso plus, 1995)
Kubátová, Marie. Nedělní pohádky (Impreso plus,1997)
Zinnerová, Markéta. Čarovné prstýnky (Albatros, 2001)
Wagnerová, Magdalena. Modrá pohádka, aneb, Kachna namodro (Mladá fronta, 2002)
Mann, Thomas. Malý pan Friedemann (Vyšehrad, 2003)
Wagnerová, Magdalena. Pes moudřejší člověka (Plot, 2004)
Wagnerová, Magdalena. Strom s granátovými jablky (Havran, 2004)
Wagnerová, Magdalena. Zrnko písku (Plot, 2006)

Bobek, Miroslav  Proč nehladit ježka (Plot, 2007)


sivko450_1.jpg

sivko450_2.jpg


Inspirující myšlenky...

Člověk staví domy, protože žije, ale píše knihy, protože ví, že je smrtelný. Bydlí v tlupách, protože je tvor stádní, ale čte, protože ví, že je sám. Četba je pro něj společníkem, který nezabírá místo žádnému jinému, ale jehož by ani žádný jiný společník nedokázal nahradit. Neposkytuje mu žádné definitivní vysvětlení jeho údělu, ale splétá hustou síť jeho spolčení se životem. Nepatrná a skrytá spřažení, která vypovídají o paradoxním štěstí žít, přestože ukazují tragickou absurditu života. Takže naše důvody, proč čteme, jsou stejně podivné jako naše důvody, proč žijeme. A nikdo není oprávněn požadovat od nás, abychom se mu z tohoto soukromí zpovídali.
Daniel Pennac v knize Jako román