sivko150.jpg

Pavel Sivko  (*24. 1. 1948, Praha)

- český malíř, grafik a ilustrátor

Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u profesorů Jiřího Trnky a Zdeňka Sklenáře, ateliér užité grafiky a ilustrací.
Žije a pracuje v Praze.

Pavel Sivko ilustruje knihy nejen pro děti a mládež, ale i pro dospělé.  Do svých ilustrací vkládá výtvarný smysl pro tajemství a mnohoznačnost věcí a dějů. Z jeho ilustrací zaznívá melancholie, nehýřivá, ale paradoxy překvapující imaginace, významová ironie se prolíná s vyjadřovacími formami magického realismu.

Ceny
1977, 1981, 1985, 1987, 1988, 1989 Čestná uznání za nejkrásnější knihu roku
1978 výroční Cena nakladatelství Mladá fronta
1981 výroční Cena Lidového nakladatelství
1989 stříbrná medaile za ilustraci IBA, Lipsko

Výběr z ilustrovaných knih
Černík, Michal. Malé a velké nebe (Albatros, 1981)
Černý, Václav. O kouzelném ptáku Zymyrykovi (Lidové nakladatelství, 1985)
Tafel, Jaroslav. O králi Sedmilháři (Lidové nakladatelství, 1987)
Balík, Jindřich. Kolik váží motýl (Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1989)
Kohoutová, Marcela. Příhody veverky Madlenky a jejích přátel (Impreso plus, 1995)
Kubátová, Marie. Nedělní pohádky (Impreso plus,1997)
Zinnerová, Markéta. Čarovné prstýnky (Albatros, 2001)
Wagnerová, Magdalena. Modrá pohádka, aneb, Kachna namodro (Mladá fronta, 2002)
Mann, Thomas. Malý pan Friedemann (Vyšehrad, 2003)
Wagnerová, Magdalena. Pes moudřejší člověka (Plot, 2004)
Wagnerová, Magdalena. Strom s granátovými jablky (Havran, 2004)
Wagnerová, Magdalena. Zrnko písku (Plot, 2006)

Bobek, Miroslav  Proč nehladit ježka (Plot, 2007)


sivko450_1.jpg

sivko450_2.jpg

Inspirující myšlenky...

Dokumentární film o himálajském sádhuovi jsem už kdysi viděl. Včera jsem ho zhlédl znovu, ale že by mi to něco dalo, to říct nemohu. Příroda tam nahoře ve velehorách je pěkná, cožpak o to, tu samotu bych bral taky, ale ty kecy kolem toho, to je děs! Jako by to bez toho nesmyslného prázdného tlachání a bez těch směšných rituálů a úkonů nešlo. S lidmi, a to i s těmi nejduchovnějšími, je ta potíž, že neustále moc mluví, a tudíž lžou. Stále ty dokolečka omílané vyprázdněné, nicneříkající slova bez obsahu, slova jako „Bůh“, „láska“, „mír“, „nenásilí“, „nesobeckost“, „soucit“, „lidstvo“... Vyšinutou mysl prostě nepředěláš. Z toho je vidět, jak jsou si všechna náboženství, všichni lidé podobní. Bohužel. Ale buddhisté alespoň považují zvířata za své bratry a nepodřezávají je a nežerou.
Misantrop, Reinlebensborn