sivko150.jpg

Pavel Sivko  (*24. 1. 1948, Praha)

- český malíř, grafik a ilustrátor

Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u profesorů Jiřího Trnky a Zdeňka Sklenáře, ateliér užité grafiky a ilustrací.
Žije a pracuje v Praze.

Pavel Sivko ilustruje knihy nejen pro děti a mládež, ale i pro dospělé.  Do svých ilustrací vkládá výtvarný smysl pro tajemství a mnohoznačnost věcí a dějů. Z jeho ilustrací zaznívá melancholie, nehýřivá, ale paradoxy překvapující imaginace, významová ironie se prolíná s vyjadřovacími formami magického realismu.

Ceny
1977, 1981, 1985, 1987, 1988, 1989 Čestná uznání za nejkrásnější knihu roku
1978 výroční Cena nakladatelství Mladá fronta
1981 výroční Cena Lidového nakladatelství
1989 stříbrná medaile za ilustraci IBA, Lipsko

Výběr z ilustrovaných knih
Černík, Michal. Malé a velké nebe (Albatros, 1981)
Černý, Václav. O kouzelném ptáku Zymyrykovi (Lidové nakladatelství, 1985)
Tafel, Jaroslav. O králi Sedmilháři (Lidové nakladatelství, 1987)
Balík, Jindřich. Kolik váží motýl (Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1989)
Kohoutová, Marcela. Příhody veverky Madlenky a jejích přátel (Impreso plus, 1995)
Kubátová, Marie. Nedělní pohádky (Impreso plus,1997)
Zinnerová, Markéta. Čarovné prstýnky (Albatros, 2001)
Wagnerová, Magdalena. Modrá pohádka, aneb, Kachna namodro (Mladá fronta, 2002)
Mann, Thomas. Malý pan Friedemann (Vyšehrad, 2003)
Wagnerová, Magdalena. Pes moudřejší člověka (Plot, 2004)
Wagnerová, Magdalena. Strom s granátovými jablky (Havran, 2004)
Wagnerová, Magdalena. Zrnko písku (Plot, 2006)

Bobek, Miroslav  Proč nehladit ježka (Plot, 2007)


sivko450_1.jpg

sivko450_2.jpg

Inspirující myšlenky...

Historický román není odborná příručka, ale na druhou stranu není možné současného hrdinu převléknout z džínů do brnění a myslet si, že tak se historický román píše. Lidé dříve jinak mysleli, měli jiné hodnoty, zkušenosti, existovala jiná struktura společnosti, a to vše se musí v příběhu odrazit. Proto se vždycky snažím o co nejdokonalejší kulisu, aby se čtenář prostřednictvím příběhu opravdu přenesl do středověku. Formální stránce psaní přikládám nesmírně veliký význam. Co se týká hrdinů, všechny příběhy spojuje postava vzdělaného a čestného rytíře Oldřicha z Chlumu, královského prokurátora a správce hradu Bezděz. Tahle postava je samozřejmě vymyšlená, neboť z poloviny 13. století, kdy se příběhy odehrávají, máme dochováno jen minimum pramenů, v nichž by se objevovala jména královských úředníků. Skutečné soudní protokoly se objevují až o dvě stovky let později. I když je samozřejmě jméno mého literárního hrdiny fiktivní, snažím se, aby vystupoval tak, jak by člověk v jeho postavení opravdu ve středověku jednal. Ale znovu opakuji, jde o román, nikoli o historickou studii. Pokud autor vytvoří literárního hrdinu a čtenáři ho přijmou, pak automaticky má vůči svým čtenářům určitou odpovědnost. Stejně jako je nemyslitelné, aby Vinetou lhal, tak ani můj Oldřich z Chlumu nemůže ustoupit zlu, nemůže utéct z boje a nemůže být nevěrný své manželce Ludmile. Historickou detektivku považuji tak trochu za pohádku pro dospělé. Základní atributy jsou totiž stejné. Dobro bojuje se zlem a nakonec zvítězí. V tom vidím velikou přednost beletrie, protože skutečná historie je někdy krutá a často i smutná, ale spisovatelé by měli dávat lidem radost a víru.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik