sivko

Václav Sivko (*29. 6. 1923, Praha – †11. 3. 1974, Praha)

Grafik, malíř a ilustrátor

Člen Umělecké besedy, Sdružení českých umělců grafiků Hollar a Skupiny 29. augusta v Bratislavě. Zpočátku ovlivněn výtvarnými tendencemi Skupiny 42 (Krajina z Vršovic). Dualismus civilní poetiky a skrytého napětí vytváří příznačný tajemný rozměr jeho expresívních, na kontrastní kresbě založených přírodních námětů (cyklus Kameny, Strom) a portrétů (Josef Sudek, Jaroslav Seifert, Jan Zrzavý), provedených v technice černobílé, později i barevné litografie a leptu. Významná je též tvorba ilustrátorská; celkem ilustroval nebo upravil více než 500 knih.

V letech 1956-1965 byl výtvarným redaktorem nakladatelství Mladá fronta, v letech 1967-1968 v nakladatelství Albatros.

V letech 1946–1956 podnikl studijní cesty do Francie, Bulharska, Holandska, Vietnamu a Číny. Pracoval také v dalších oborech užitého umění, jako jsou tvorba plakátů, scénografické návrhy, návrhy vzorů pro textilie, kreslený film, známková tvorba, a v posledních letech života dokonce pro výstavnictví a v keramice, když mu bylo znemožněno tvořit v oboru knižní grafiky a ilustrace. Během života se zúčastnil mnoha tuzemských i zahraničních výstav. Jeho práce se nacházejí ve sbírkách Národní galerie v Praze a Galerie hlavního města Prahy, Moravské galerie v Brně, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem a rovněž v zahraničí. (z katalogu výstavy Pootevřené dveře)

Bibliografie (výběr)
Čech Svatopluk: Jestřáb contra Hrdlička, 1950
Balzac Honoré de: Vzbúrenci, 1952
Neruda Jan, Povídky malostranské, 1956
Sivko Václav: Vzpomínky z Vietnamu, 1957
Bednař Kamil: Jak zvířátka od lesa šla na pana Korbesa, 1957
Zola Emile: Zabiják, 1958
Neruda Jan: Svatováclavská mše 1876, 1959
Mácha Karel Hynek: Máj, 1960
Bednář Kamil: Jak vejce potkalo strejce, 1964
Vančura Vladislav: Markéta Lazarová, 1966
Petiška Eduard: Birlibán, 1967
Nezval Vítězslav: 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida, 1968
Petiška Eduard: Martínkova čítanka, 1971
Tomeček Jaromír: Doteky ticha, 1971
Gogol N. V.: Sůl života, 1972

sivko pena dni

Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky