sopko150.jpg

Jiří Sopko (*20. 2. 1942, Dubové)

Patří k nejvýznamnějším představitelům české figurální tvorby. Na české umělecké scéně se poprvé objevil na konci 60. let. V období „normalizace“ byl nucen stáhnout se do pozadí. V té době se živil mimo jiné také jako restaurátor a spolupracoval s divadlem Ctibora Turby.
Od roku 1989 působí na nově reformované Akademii výtvarných umění v Praze, jako vedoucí pedagog Malířského ateliéru I . V roce 2003 se stává rektorem této instituce.
V průběhu své umělecké činnosti se zúčastnil řady prestižních přehlídek současného umění doma i v zahraničí. Je zastoupen v řadě domácích a mezinárodních sbírek. V roce 1993 se podílel na výzdobě IV. terminálu letiště O´Hara v Chicagu.

Vzdělání
:
1966
absolutorim na Akademii výtvarných umění v Praze
1990
jmenován docentem
1991
jmenován profesorem pro obor malířství

Zaměstnání :
1966-1969
svobodné povolání
1969-1971
asistent AVU
1972-1989
svobodné povolání
1990-dosud
vedoucí pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze,
člen akademického senátu a umělecké rady AVU,
od roku 2003 rektorem a předsedou umělecké rady AVU

Odborná a umělecká činnost :
člen České konference rektorů vysokých škol
člen Správní rady na VŠUP v Praze
člen Umělecké besedy
člen volného sdružení 12/15
člen řady komisí a veřejně prospěšných společností v oblasti kultury a umění

Společné výstavy – výběr :
1995-2000
Umělecká Beseda, Mánes Praha
1996
Špét ab doch, Vídeň
1997
Nepraš, Sopko, Steklík, Zlín
1997
Česká groteska, putovní výstava po kulturních centrech v zahraničí
1999
I. Zlínský salon
1999
Pocta Františku Antonínu hraběti Šporkovi, Praha
2000
Pedagogové AVU, Valdštejnská jízdárna Praha
2001
Nový svět, Praha

Samostatné výstavy – výběr :
1998
Galerie Nový svět, Praha
1999
Schick Art Gallery, Skidmore
1999
České kulturní centrum v Drážďanech
1999
Galerie Gema, Praha
2002
Jízdárna pražského hradu, Praha

Realizace :
1993
Letiště O ´Hara v Chicagu - obraz
1996
České kulturní centrum v Paříži - reliéfy
2005
České centrum v Bruselu - gobelín

Ilustrace :
2003
Václav Havel : Pižďuchové
2005
Selma Lagerlofová: Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem
2006
Aldous Huxley: Vrány z Hruškovic

sopko200_3.jpg  sopko200_1.jpg

 

 

 

 

Inspirující myšlenky...

Knihy nejsou „skutečné“. Naštěstí nejsou. Můžete je zavřít, říci jim: „Počkej.“ Máte nad nimi moc jako Pánbůh. Ale kdo kdy dokázal vyrvat se z drápů, které člověka sevřou, když jednou zapustí kořeny v televizním pokoji? Ten z něho udělá, co bude chtít. Je to prostředí stejně skutečné jako svět. Stane se pravdivým a je pravdivé. Kudy dál? Jak se z toho dostat? Pomohly by nám knihy?
Ray Bradbury, 451 stupňů Fahrenheita