strandel150.jpg

Antonín Strnadel (*10. 5. 1910, Trojanovice - †31. 10. 1975, Praha)

Malíř, ilustrátor, grafik, člen Umělecké besedy a Hollaru

Studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Jaroslava Bendy, poté na Akademii výtvarných umění u Maxe Švabinského. Od ukončení studií učil na Uměleckoprůmyslové škole nejdříve jako asistent J. Bendy, od roku 1945 profesorem.
Patří k zakladatelům krásné české knihy. Památník Antonína Strnadla v Novém Hrozenkově je přístupný od června do záři. Památník bratří Strnadlů a Jana Knebla v Trojanovicích je otevřen každý čtvrtek.

Ocenění: (jen některá)

937 – zlatá medaile Paříž –Mezinářodní výstava umění a techniky
1967 národní umělec
1976 posmrtně zapsán na čestnou listinu H. Ch. Andersena

Bibliografie: /neúplná- celkem cca 240 titulů/

raven B.: O člověku, který stvořil slunce, 1934
Homér: Vraždění ženichů z Odysseje, 1937
John Jaromír: Vojáček Hubáček, 1939
Lazecký František: Studna v selském dvoře, 1939
Flaška Smil z Pardubic: Nová rada, 1940
Olbrach Ivan: Ze starých letopisů, 1940
Dvořáček Karel: Boží země, 1941
Mácha Karel Hynek: Máj, 1941
Edda, bohatýrské písně, 1942
Hovořáková Marie: Dům otcovský, 1942
Strnadel Antonín: Koleda z Lichnova, 1942
Seidel Jan: Zpěvy betlémské, 1943
Strnadel Josef: Rok pod horami, 1945
Četyna Bohumír: Jednou za slunovratu, 1950
Bulatov A. Michail: Kouzelný mlýnek, 1953
Štruncová Olga: Kolo, kolo mlýnské, 1954
Kubín: Josef Štefan: Pohádek jako kvítí, 1955
Četyna Bohumír: Sedmikvítek, 1957
Kulda Beneš Metod: Moravské národní pohádky, 1957
Pražák František: Ráj srdce, 1958
Kulda Beneš Metod: Janíček s voničkou, 1959
Nechvátal František: Medová studánka, 1960
Strnadel Josef: Vyhnal jsem ovečky až na Javorníček, 1963
Kilianová Eva-Sirovátka Oldřich: Čarovné ovoce, 1965
Hilčr Jindřich: U maminky, u tatínka, 1968
Jirásek Alois: Psohlavci, 1969
Strnadel Josef: Zamrzlá studánka, 1969
Ruské národní pohádky, 1973
U veselého věnce Antonína Strnadla. 1975
Toman Karel: Měsíce, 1976
Glazarová Jarmila: Chudá přadlena, 1977
Sirovátka Oldřich: Jak čerti ukradli lidem smích, 1978
Nechvátal František: Rok země, 1980
Erben Karel Jaromír: Pohádková kytice, 1980
Seifert Jaroslav: Romance o víně, 1986
Šuléř Oldřich: Je to chůze po kotárech, 1989
Z deníků Antonína Strnadla, 1995

strnadel_450_1.jpg

strandel450_2.jpg

Inspirující myšlenky...

Neumím rozlišit západní civilizaci od jiných. Nevím, v čem by měl být elementární rozdíl. Prožila jsem celý svůj život uprostřed Evropy, všechno ostatní znám jenom zprostředkovaně a povrchně. Můžu si namlouvat, že miluju přírodu, ale stejně vím, že je to zkrocená příroda. Příroda, kterou jsme si tak dlouho utvářeli k obrazu svému, až je z ní to, co je: mrzáček. Trochu ho litujeme, trochu se nám oškliví. Odvracíme oči od zrcadla, které nám nastavuje, ale pořád před tím zrcadlem stojíme. Není kam jinam jít. Konflikt s civilizací je na jiné úrovni vlastně konflikt s imperativem divočiny uvnitř sebe samého. Ten problém nemáme šanci vyřešit. Proto je dobré ponechat si aspoň sny. Ráda píšu příběhy s mladými protagonisty. Důvod je jednoduchý: dokud hrdinové nezestárnou, nejsou jejich sny ani ztroskotané, ani směšné. A navíc, mladí nectí předpisy a omezení. V tom cítím naději, protože nic jiného než neustálé překračování pochybných hranic nemůže s problémy světa hnout.
Iva Procházková, spisovatelka