tesar150.jpg

Vladimír Tesař (*20. 10. 1924, Praha - †12. 10. 2008, Praha)

malíř, grafik, ilustrátor, scénický výtvarník a činný rovněž v animovaném filmu

Vystudoval AVU a  AMU v Praze. Zakládal skupinu M 57.
Ilustroval více než sto titulů tuzemské i zahraniční literatury.

Bibliografie: (jen výběr)
Včelička Géza: Kavárna na hlavní třídě, 1963
Holan Vladimír: Noc s Hamletem, 1964
Březina Otokar: Zajemné dálky, 1965
Beauvoir Simone de: Velice lehká smrt, 1967
Vladimír Tesař, 1969
Skácel Jan: Metličky, 1970
Weiss Jan: Tři sny Kristiny Bojarové, 1971
Ivan Vyskočil a jiné povídky, 1971
Erben Karel Jaromír: Zlatý kolovrat, 1976
Feldek Lubomír: Modrá kniha pohádek, 1976
Neumann Stanislav Kostka: Zpěvy lásky a nenávisti, 1977
Vladimír Tesař, 1979
Loukotková Jarmila: Navzdory básník zpívá, 1979
Halas František: Naše paní Božena Němcová, 1979
Halas František: Hlas domova, 1979
Němcová Božena: Babička, 1979

Skála Ivan: Okno dokořán, 1981 Premio Grafico di Bologna
Zrcadla lásky, 1982
Goethe Johann Wolfgang: Faust, 1982
Hofman Ota: Útěk, 1983
Hašek Jaroslav: Švejk před Švejkem, 1983
Dante Alighieri: Božská komedie, 1984
Vladimír Tesař, 1985
Štuka Ivo: U kotníku závrati, 1986
John Jaromír: Nový Démokritos, 1986
Galas František: Klenotem erbovním, 1986
Karpenko Vladimír: Křivolaké cesty vědy, 1987
Puškin Aleksandr Sergejevič: Souboj o budoucnost, 1988
Jirásek Alois: Filosofská historie, 1988
Stehlík Ladislav: Ať polaská, či trnem ranní, 1988
Štroblová Jana: Čarodění, 1989
Diviš Ivan: Moje oči musely vidět, 1991
Diviš Ivan: Obrať koně!, 1992
Eco Umberto: Jméno růže, 1993
Waltari Mika: Egypťan Sinuhet, 1993
Němcová Božena: Divá bára a jiné povídky, 1997
Vladimír Tesař, 2005

tesar450_1.jpg

tesar450_2.jpg

Inspirující myšlenky...

Podíváme-li se kdekoli do historie veřejného školství a povinné školní docházky, najdeme u kořene ani ne tak mylný altruismus, jako spíše vědomou snahu vytvořit z lidí takovou masu, jakou si přály politické elity. Tvrdohlavé menšiny měly být donuceny splynout s většinovou masou. Všem občanům měly být neustále vštěpovány občanské povinnosti, které vždy zahrnovaly poslušnost státnímu aparátu. Ovšem, jestliže má být masa obyvatelstva vzdělávána ve státních školách, jak by se mohly státní školy nestat mocným nástrojem pro hlásání poslušnosti státním autoritám?
Murray N. Rothbard