toman150.jpg

Karel Toman (*27. 2. 1931, Studená - †2. 10. 2000, Praha)

Malíř, grafik, ilustrátor

Vystudoval AVU u prof. Vladimíra Sychry a prof. Vladimíra Pukla.

Bibliografie: (neúplná)

Gárdonyi Géza: Egerské hvězdy, 1959
Grimmelshausen, Hans Jakob Christoffel von: Simplicius Simplicissimus, 1959
Tolstoj A. K.: Petr první, 1961
Flos František: Lovci orchidejí 1-3, 1970
Šajner Donát: Zpívající digger, 1973
Čečetka František: Stopy statečných, 1974
Kaplický Václav: Táborská republika 1. – 3., 1974
Fiala Bohumír: Kníže čeká na zbraně, 1975
Jirásek Alois: Vojenské povídky, 1975
Sbojčakov Maxim: Útok na říšský sněm, 1976
Lugs Jaroslav: Střelci a čarostřelci, 1977
Šimon Kamil: Osudné setkání, 1978
Sienkiewicz Henrik: Pouští a pralesem, 1980
Souček Ludvík: Blázni z Hepteridy, 1980
Centkiewicz Alina a Czeslaw: Tumbo z mysu Dovré naděje, 1981
Centkiewicz Alina: Tumbo znovu v nesnázích, 1982
Semjonov Arsenij Vasiljevič: Za sobolem na kraj světa, 1983
Kutík Josef: Bílá vydra v záloze, 1983
Thiele Colin: Plavba na tuňáku, 1984
Stevenson Robert Louis: Poklad na ostrově, 1985
Liljensøe, Jørgen: Lov na medvěda, 1985
Kutík Josef: Bílá vydra na vlčí stezce, 1985
Cevegmid, Dondogín: Ryzák Vítr, 1986
Mareš Zdeněk: Už tamboři bubnují, 1987
Vrbová Alena: Když kohout dozpíval, 1987
Kutík Josef: Bílá vydra, 1987
Kutík Josef: Bílá vydra u Bobří hráze, 1988
Kutík Josef: Bílá vydra na hranici lesů, 1989
Rakušan Ctirad: Myslivecký slovník naučný, 1992
Lamb Charles: Příběhy ze Shakespeara, 1993
Bígl Zdeněk: České země za posledních Přemyslovců, 1993
Uhlíř Dušan: Bitva tří císařů, 1995
Hulpach Vladimír: Příběhy ze Shakespeara II, 1997

toman450.jpg

TOMAN450_2.jpg


Inspirující myšlenky...

Neumím rozlišit západní civilizaci od jiných. Nevím, v čem by měl být elementární rozdíl. Prožila jsem celý svůj život uprostřed Evropy, všechno ostatní znám jenom zprostředkovaně a povrchně. Můžu si namlouvat, že miluju přírodu, ale stejně vím, že je to zkrocená příroda. Příroda, kterou jsme si tak dlouho utvářeli k obrazu svému, až je z ní to, co je: mrzáček. Trochu ho litujeme, trochu se nám oškliví. Odvracíme oči od zrcadla, které nám nastavuje, ale pořád před tím zrcadlem stojíme. Není kam jinam jít. Konflikt s civilizací je na jiné úrovni vlastně konflikt s imperativem divočiny uvnitř sebe samého. Ten problém nemáme šanci vyřešit. Proto je dobré ponechat si aspoň sny. Ráda píšu příběhy s mladými protagonisty. Důvod je jednoduchý: dokud hrdinové nezestárnou, nejsou jejich sny ani ztroskotané, ani směšné. A navíc, mladí nectí předpisy a omezení. V tom cítím naději, protože nic jiného než neustálé překračování pochybných hranic nemůže s problémy světa hnout.
Iva Procházková, spisovatelka