Image

Jiří Trnka (*24. 2. 1912, Petrohrad na Plzeňsku - †30. 12. 1969, Praha)

český výtvarník a režisér animovaných filmů, ilustrátor, malíř a sochař

Jiří Trnka je spolu s H. Týrlovou a K. Zemanem tvůrce českého animovaného filmu. Vyrostl v rodině, kde se podomácku vyráběly hračky. V roce 1923 se seznámil s J. Skupou a začal hrát loutkové divadlo. V letech 1929-35 studoval u Jaroslava Bendy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Téměř rok provozoval vlastní loutkové Dřevěné divadlo v sále Rokoka na Václavském náměstí (1936-37). V roce 1937 se poprvé setkal s loutkovým filmem, když pro režiséra reklamních filmů Karla Dodala vyrobil loutku Hurvínka. Událostí roku 1939 se na knižním trhu staly jeho ilustrace k pohádkové knize Míša Kulička. V témže roce zahájil scénografickou spolupráci s Osvobozeným divadlem (Nebe na zemi) a Národním divadlem v Praze, kde vyhrál soutěž na výpravu Smetanovy Libuše. Začátkem války začala jeho dlouholetá spolupráce s režisérem J. Frejkou (Shakespeare: Zimní pohádka a další inscenace, Plautus: Lišák Pseudolus, Klicpera: Zlý jelen). Za války se Trnka stal spolu s Adolfem Zábranským tvůrcem nového ilustračního typu pro děti, vedle dalších v roce 1941 ilustroval Karafiátovy Broučky a zároveň začala jeho dlouholetá spolupráce s F. Hrubínem (Říkejte si se mnou až po soubor Špalíček). Uprostřed okupace namaloval obrazový triptych Český Betlém (1943), v němž vyjádřil svou představu krásy, pokoje a míru.

V roce 1945 spolu s mladými výtvarníky založil studio kresleného filmu Bratři v triku a na příštích 20 let se upsal filmu. Po reakci na válku (Pérák a SS) byl podle jeho námětu i uměleckého návrhu natočen první výtvarným názorem český kreslený film Zasadil dědek řepu. V té době začala Trnkova spolupráce se scenáristou Jiřím Brdečkou.
V roce 1946 založil studio loutkového filmu, kam za ním přešli i jeho budoucí hlavní spolupracovníci Karel Látal a Břetislav Pojar.
V roce 1947 natočil básnickou loutkovou suitu Špalíček, která se spolu s hudbou V. Trojana stala vystižením národní představy o životě, štěstí, pokoji a práci.
V roce 1948 natočil svůj první celovečerní loutkový film Císařův slavík.
V roce 1950 po třech krátkých filmech Román s basou, Árie prérie a Čertův mlýn usiloval se svými animátory v pohádce Bajaja o skutečné loutkoherectví. Po pohádce O zlaté rybce s vtipným komentářem v podání J. Wericha dokončil v roce 1952 Staré pověsti české, v nichž v dokonalé syntéze hereckého slova (Z. Štěpánek, K. Höger, V. Vydra, R. Nasková), Trojanovy hudby, děje a stylizovaných stroze modelovaných loutek vystihl monumentalitu a velebnost starých mýtů.
V roce 1954 pracoval na krátkých filmech podle Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka s komentářem J. Wericha.
Po realizaci ploškového filmu Dva mrazíci se od roku 1956 věnoval knižní ilustraci (Pohádky tisíce a jedné noci, Andersenovy Pohádky), jež v jeho pojetí dostala rysy bohatosti a výpravnosti. Podílel se v té době i na přípravě české expozice Expo 58 v Bruselu. V roce 1958 se vrátil k loutkovému filmu a pracoval na animátorsky náročné verzi Shakespearova Snu noci svatojanské.

V roce 1961 opět ilustroval (Pohádky bratří Grimmů, Staré pověsti české, Broučky Premio Grafico di Bologna). V roce 1964 natočil renesančně rozmarný film Archanděl Gabriel a Paní Husa a o rok později vyvrcholila myšlenkově závažným loutkovým filmem Ruka jeho řada filosofických snímků Vášeň a Kybernetická babička, jíž varuje před manipulací člověka stroji.
V posledních letech života se kromě práce pro Expo 67 v Montrealu věnoval malbě a sochařské tvorbě, ale znovu i knižní ilustraci (Werichovo Fimfárum) a sám napsal a ilustroval půvabnou knížku Zahrada (1962), která byla i zfilmována.

je nositelem asi 50 ocenění z výstav, soutěží a filmových i výtvarných přehlídek.(Medaile Hanse Christiana Andersena, 1968)

Trnkův přínos spočívá v osvobození českého, ale i světového kresleného a loutkového filmu z amerického vlivu a v prosazení velké výtvarné náročnosti a v poetickém ladění. Na jeho práci pak osobitě navazovali jeho dlouholetý spolupracovník Stanislav Látal, Václav Bedřich, A. Born, Zdeněk Smetana a celá řada dalších. V roce 1967 byl jmenován profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové, ale nemoc mu ztěžovala a nakonec i znemožnila uměleckou práci.

Vybráno z knihy:
Milan Churaň a kolektiv
Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
Vydalo nakladatelství Libri, 1998

Inspirující myšlenky...

Chomský zmiňuje obrovské množství kapitálu, který je investovaný do reklamy a marketingu a „doma“ se užívá především k udržení konzumní společnosti. Před několika lety si „markeťáci“ uvědomili, že nezasahují velkou část společnosti. Protože nemá peníze - děti. A tak bylo vynaloženo spousta úsilí a přemýšlení jak vyvinout propagandu zamířenou na děti. Aby otravovali a škemrali u svých rodičů. Tahle disciplína aplikované psychologie, anglicky „nagging“ se nyní již vyučuje jako předmět na vysokých školách. Tady má Noam výborný vhled, že reklama podvrací trh. Neboť podle teorií ekonomie je trh založený na informovaných spotřebitelích, kteří dělají racionální rozhodnutí. Ale když se podíváme na televizní reklamy, jsou udělané tak, aby vytvořily neinformované spotřebitele dělající nerozumná rozhodnutí. To samé se děje ve volbách, které stojí na PR průmyslu (mluví o USA, analýza dalších států by byla velice zajímavá). Ten se rozhodně nesnaží vytvořit dobře informované voliče dělající rozumová rozhodnutí. Stejné techniky, které se používají k podlomení trhu, se používají k podlomení demokracie.
Noam Chomsky a Andre Vltchek, On western terrorism