vrastil jaroslav biografie

Vraštil Jaromír (*16. 5. 1922, Horažďovice - †16. 9. 1979, Praha)

malíř, ilustrátor

Studoval  UMPRUM v Praze a po válce Vysokou školu umělecko-průmyslovou. Od roku 1949 pracuje  jako samostatný výtvarník v oboru ilustrace dětské knihy. Ilustroval převážně dobrodružnou literaturu ze Státního nakladatelství (Julius Verne, J.F. Cooper aj.). V roce 1957 se stal členem Svazu československých výtvarných umělců.

Jeho dílo patří ke klasice české ilustrace dobrodružné literatury a je výrazné osobitou stylizací kresby, která připomíná staré klasické dřevoryty. Ve svých pracech používal často zajímavé tzechniky, např. pokrýval černý papír křídou a napodoboval tak staré xylografie. Díky své tématické orientaci patřil také ke znalcům indiánských kultur.

Svou první knihu ilustroval již během studia na gymnáziu (Pod vlajkou Inků Jana Šabršuly), ale klasické dobrodružné příběhy začal ilustrovat až ve druhé polovině padesátých let. V jeho velmi obsáhlém seznamu knih nalezneme ilustrační cykly ke knihám J. F. Coopera, J. Verna, J. Altshellera, Z. Greye etc. Kromě toho nalezneme jeho práce v časopisech Mateřídouška, Pionýr, Ohníček a ABC.
Ke knihám bývalého ředitele Náprstkova muzea v Praze Václava Šolce vytvořil rozsáhlý cyklus ilustrací, jež plasticky dokumentují život indiánských kultur (například publikace Nejstarší Američané). Vedle toho je Vraštil znám jako tvůrce vynikajících obrazových map k desítkám dalších dobrodružných knih.
O jeho životě vyšla biografická kniha: Vraštil (2012) od Vladimíra Prokopa.

Ilustrované dílo:

vrastil bezhlavy jezdec

vrastil steuben tekumseh

vrastil nejstarsi americane 2

Inspirující myšlenky...

Na tomto místě je vhodné zeptat se, co je to soucit. Mnozí jej totiž chválí jako ctnost a soucitného muže nazývají dobrým mužem. I to je duševní vada, protože člověk takto chybující se vzdaluje od pravdy. Soucit je vada malicherného ducha slábnoucího při pohledu na cizí zla. Soucit je proto běžný u těch nejhorších; jsou to stařeny a obyčejné ženské, koho dojímají slzy největších zločinců. Soucit je chorobný stav duše vyvolaný pohledem na cizí potíže nebo smutek z cizího neštěstí, o němž si člověk myslí, že je nezasloužené. Takový chorobný stav však mudrce nepostihuje. Mudrc tudíž necítí soucit, protože to není možné bez ubohosti duše. Soucit je blízký bídě, neboť z ní něco má a něco z ní bere. Soucit je chorobný stav duší příliš poděšených bídou.
Seneca, O laskavosti