vrastil jaroslav biografie

Vraštil Jaromír (*16. 5. 1922, Horažďovice - †16. 9. 1979, Praha)

malíř, ilustrátor

Studoval  UMPRUM v Praze a po válce Vysokou školu umělecko-průmyslovou. Od roku 1949 pracuje  jako samostatný výtvarník v oboru ilustrace dětské knihy. Ilustroval převážně dobrodružnou literaturu ze Státního nakladatelství (Julius Verne, J.F. Cooper aj.). V roce 1957 se stal členem Svazu československých výtvarných umělců.

Jeho dílo patří ke klasice české ilustrace dobrodružné literatury a je výrazné osobitou stylizací kresby, která připomíná staré klasické dřevoryty. Ve svých pracech používal často zajímavé tzechniky, např. pokrýval černý papír křídou a napodoboval tak staré xylografie. Díky své tématické orientaci patřil také ke znalcům indiánských kultur.

Svou první knihu ilustroval již během studia na gymnáziu (Pod vlajkou Inků Jana Šabršuly), ale klasické dobrodružné příběhy začal ilustrovat až ve druhé polovině padesátých let. V jeho velmi obsáhlém seznamu knih nalezneme ilustrační cykly ke knihám J. F. Coopera, J. Verna, J. Altshellera, Z. Greye etc. Kromě toho nalezneme jeho práce v časopisech Mateřídouška, Pionýr, Ohníček a ABC.
Ke knihám bývalého ředitele Náprstkova muzea v Praze Václava Šolce vytvořil rozsáhlý cyklus ilustrací, jež plasticky dokumentují život indiánských kultur (například publikace Nejstarší Američané). Vedle toho je Vraštil znám jako tvůrce vynikajících obrazových map k desítkám dalších dobrodružných knih.
O jeho životě vyšla biografická kniha: Vraštil (2012) od Vladimíra Prokopa.

Ilustrované dílo:

vrastil bezhlavy jezdec

vrastil steuben tekumseh

vrastil nejstarsi americane 2

Inspirující myšlenky...

Hlavně mi vadí, že náš svět je tak hrozně, nezdravě krotký. Prohlašuji, že je krotký. Jako ohavný vykleštěný kocour. I válka... Bylo to ochočené násilí. Lidé nešli do boje, protože jim vzkypěla krev. Šli do války, protože jim to poručili; šli proto, že byli řádní občané. „Člověk je bojovné zvíře“. Ale mně u člověka vadí, že je ochočené zvíře. A den ze dne je čím dál ochočenější. To dělají továrny, to dělá křesťanství, věda, slušné vychování a vzdělání. Zatěžují duši moderního člověka. Vysávají z ní život... Vylezli na hřbet kopce a zadívali se dolů do údolí. Stanton-in-Teesdale se pod nimi černal břidlicovými střechami, začouzenými komíny a kouřem. „Ubohá podívaná! Tohle by nemělo být povoleno. Opravdu nemělo.“
Aldous Huxley: Kontrapunkt