zavrel150.jpg

Štěpán Zavřel (*25. 12. 1932, Praha - †25. 2. 1999)

Emigroval již v padesátých letech po krátkém působení v trikovém filmu u Jiřího Trnky.
Studoval v Římě na Accademia di belle Arti malbu a scénografii na Kunstakademie v Mnichově. S Otakarem Božejovským založili nakladatelství Bohem Press, v Itálii založil výtvarnou školu. Je uznávám především v zahraničí.


Bibliografie: (jen první vydání)

Sie folgen dem Stern, 1967
Grimm Jacob a Wilhelm: Sterntaler, 1969
Erde, unser schöner Stern, 1971
Salz ist mehr als Gold, 1973
Venedig morgen, 1974
The Last Tree, 1978
Bolinger Max: De bernebrege, 1981
Mein erstes Weihnachtsbuch, 1982
Peter und Hansi, 1987
Der Garten des Tobias, 1988
Hasler Eveline: Die Blumenstadt, 1988
In Betlehem geboren, 1989
Lietajuci deduško, 1991
Bolinger Max: Jacob der Gaukler, 1991
Bolinger Max: Le pont des enfants , 1991
Die verlorene Sonne, 1992
Bolinger Max: Jona, 1994
Schindler Regin: Mit Gott unterwegs, 1995
Bolinger Max: Riesebgebirge, 1996
Sen v Benátkách (původní vyd. v roce 1974, podle italské reedice z roku 2001), 2016

zavrel450_1.jpg

zavrel450_3.jpg

zavrel450_2.jpg

Inspirující myšlenky...

Tam, kde ještě před stoletím plápolaly ohně a žena byla dobývána zdlouhavým namlouváním či umným flamengem či fandangem, stojí dnes a bortí se mrakodrapy na knoflíky. Smysly člověka se změnily, smysly, které mu příroda přisoudila a tvářela je statisíce let. Nikdo nikomu nepodá ruku, nikdo se nikomu nepodívá do očí, nic neplatí. Podání ruky, které bylo smlouvou, se zlehčilo a zpohodlnělo v papír, který se hodí do kamen.
Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti