zavrel150.jpg

Štěpán Zavřel (*25. 12. 1932, Praha - †25. 2. 1999)

Emigroval již v padesátých letech po krátkém působení v trikovém filmu u Jiřího Trnky.
Studoval v Římě na Accademia di belle Arti malbu a scénografii na Kunstakademie v Mnichově. S Otakarem Božejovským založili nakladatelství Bohem Press, v Itálii založil výtvarnou školu. Je uznávám především v zahraničí.


Bibliografie: (jen první vydání)

Sie folgen dem Stern, 1967
Grimm Jacob a Wilhelm: Sterntaler, 1969
Erde, unser schöner Stern, 1971
Salz ist mehr als Gold, 1973
Venedig morgen, 1974
The Last Tree, 1978
Bolinger Max: De bernebrege, 1981
Mein erstes Weihnachtsbuch, 1982
Peter und Hansi, 1987
Der Garten des Tobias, 1988
Hasler Eveline: Die Blumenstadt, 1988
In Betlehem geboren, 1989
Lietajuci deduško, 1991
Bolinger Max: Jacob der Gaukler, 1991
Bolinger Max: Le pont des enfants , 1991
Die verlorene Sonne, 1992
Bolinger Max: Jona, 1994
Schindler Regin: Mit Gott unterwegs, 1995
Bolinger Max: Riesebgebirge, 1996
Sen v Benátkách (původní vyd. v roce 1974, podle italské reedice z roku 2001), 2016

zavrel450_1.jpg

zavrel450_3.jpg

zavrel450_2.jpg

Inspirující myšlenky...

A tak jsme otroky dodnes, a jedinou útěchou je nám vědomí, že jsme všichni otroci: otroci, jimž kdysi křesťanští apoštolové a císař Konstantin radili, aby se trpělivě vzdali bídného života na tomto světě výměnou za lepší život na onom světě; otroci, které dnes bankéři a továrníci učí hledat smysl života na tomto světě v řemeslnické práci za denní chléb. Nedivme se, že i umění jde za penězi, protože po svobodě, po Bohu touží všecko: naším bohem jsou však peníze, naším náboženstvím výdělek.
Richard Wagner, Umění a revoluce - 1849