zavrel150.jpg

Štěpán Zavřel (*25. 12. 1932, Praha - †25. 2. 1999)

Emigroval již v padesátých letech po krátkém působení v trikovém filmu u Jiřího Trnky.
Studoval v Římě na Accademia di belle Arti malbu a scénografii na Kunstakademie v Mnichově. S Otakarem Božejovským založili nakladatelství Bohem Press, v Itálii založil výtvarnou školu. Je uznávám především v zahraničí.


Bibliografie: (jen první vydání)

Sie folgen dem Stern, 1967
Grimm Jacob a Wilhelm: Sterntaler, 1969
Erde, unser schöner Stern, 1971
Salz ist mehr als Gold, 1973
Venedig morgen, 1974
The Last Tree, 1978
Bolinger Max: De bernebrege, 1981
Mein erstes Weihnachtsbuch, 1982
Peter und Hansi, 1987
Der Garten des Tobias, 1988
Hasler Eveline: Die Blumenstadt, 1988
In Betlehem geboren, 1989
Lietajuci deduško, 1991
Bolinger Max: Jacob der Gaukler, 1991
Bolinger Max: Le pont des enfants , 1991
Die verlorene Sonne, 1992
Bolinger Max: Jona, 1994
Schindler Regin: Mit Gott unterwegs, 1995
Bolinger Max: Riesebgebirge, 1996
Sen v Benátkách (původní vyd. v roce 1974, podle italské reedice z roku 2001), 2016

zavrel450_1.jpg

zavrel450_3.jpg

zavrel450_2.jpg

Inspirující myšlenky...

Člověk ve svém pomýlení mocně zasáhl do přírody. Zdevastoval lesy, a tím i změnil klima a atmosférické podmínky. Vinou člověka úplně vyhynuly některé druhy rostlin a zvířat, ač měly své nenahraditelné místo v ekonomii Přírody. Čistotu vzduchu všude ovlivňuje kouř, řeky jsou špinavé. Tyto a jiné věci jsou neoprávněnými zásahy do Přírody, jež dnešní člověk okázale přehlíží, ale jež mají největší důležitost.
Johann Wolfang von Goethe,1832