zeman spaleny ludmila

Ludmila Zeman Spaleny (*1947, Gottwaldov, nyní Zlín)

filmařka, autorka a ilustrátorka

Dcera významného české režiséra Karla Zemana. Jako výtvarnice spolupracovala na filmech Ukradená vzducholoď, Na kometě, Pohádky tisíce a jedné noci, Čarodějův učeň a Pohádka o Honzíkovi a Mařence aj.

Začala v raném věku ve studiu svého otce, proslulého filmaře Karla Zemana. Pomáhala tvořit loutky pro jeho kreslené filmy, později psala scénáře, režírovala a ilustrovala dětské knížky. V roce 1984 se s manželem a dvěma dětmi přestěhovala do Kanady, učila ve Vancouvru, vytvořila kreslené filmy pro Sesame Street a se svým manželem kreslený film Lord of the Sky pro National Film Board (získal nominaci na Oskara a řadu dalších ocenění). Dnes žije v Montrealu a píše a ilustruje dětské knihy. Dostala řadu cen a uznání, např. v r. 1995, Governor General's Award za ilustrace v knížce The Last Quest of Gilgamesh.

Bohužel její autorské knížky jsou českému čtenáři zcela neznámé, neboť již několik let se stále nenašel nakladatel, který by se jejich knih přes nabízené granty z kanadské strany ujal.

Bibliografie:
Zinnerová Markéta: Linda, kočka zahradni, 1982
Ostěr Grigorij: Kratochvíle s hadem na půl míle, 1985
Zeman Ludmila: Gilgamesh the King, 1998
Zeman Ludmila: The Revenge of Ishtar, 1998
Zeman Ludmila: The Last Quest of Gilgamesh, 1998
Zeman Ludmila: The First Red Maple Leaf, 1999
Zeman Ludmila: The First Red Maple Leaf, 1999
Zeman Ludmila: Sinbad: From the Tales of the Thousand and One Nights, 1999
Zeman Ludmila: Sinbad in the Land of Giants, 2001
Preussler Otfried: Čarodějův učen, 2003
Zeman Ludmila: Sinbad's Secret, 2003
Zeman Ludmila: Lord of the Sky, 2009

https://www.ludmilazeman.com/
info (zavinac) ludmilazeman.com

zemanova1


Inspirující myšlenky...

Skromnost je v podstatě společenská ctnost, svědčí o velikém vzdělání; je to sebezapření směrem ven, sebezapření, které proto, že vychází z veliké vnitřní hodnoty, je považováno za nejvyšší vlastnost člověka. A tak slyšíme, že dav chválí u nejznamenitějších lidí především skromnost, aniž se nějak zvlášť dává strhnout ostatními kvalitami. Skromnost je však vždycky spojena s licoměrností a je to jistý druh lichocení, které je tím účinnější, protože nevtíravě dělá druhému dobře, nemate jej v jeho blaženém sebecitu. Avšak všechno, co se nazývá dobrou společností, spočívá ve stále rostoucím popření sama sebe, takže societa se nakonec bude rovnat absolutní nule.
Johann Wolfgang Goethe