dekune iku

Iku Dekune (*28. 1. 1969, Tokio)

ilustrátorka

V roce 1992 absolvovala na Musashino Art University v Tokiu katedru olejové malby, obor grafika.
Ve své umělecké činnosti se věnuje zejména ilustraci dětské knihy. V Japonsku ilustrovala řadu knih. Jako první ji v 1996 vyšel knižně její vlastní pohádkový příběh „Vana“, v posledních letech to byly „Pán Jaro přichází“ od Noriko Ochi, „Dlouhá cesta Autouberryho“ od Haruki Amanuma, „Das Meerhäschen“ od bratří Grimmů (vše 2001), od Kaho Nashiki „Malíř“ (2002) a Krokodýl (2003) a „Paní Lucie“ od Hoko Takadono (2003). Svými ilustracemi se podílela na knižních přebalech mnoha románů.
Ve volné tvorbě se věnuje grafice a olejomalbě. Své práce vystavuje již několik let po celém Japonsku, pravidelně vystavuje v galerii Kobo v Tokiu. Vystavovala také v České republice se prezentovala výstavou v Galerii La Veinticuatro v Praze (2001) a v několika dalších městech.
V 1998 se zúčastnila Mezinárodního festivalu ilustrované knihy v Boloni, v 2004 vytvořila přebal katalogu Mezinárodního festivalu ilustrované knihy v Boloni a vystavovala zde jako hostující umělec. V 2003 obdržela hlavní cenu Grand Prix na Mezinárodním bienále ilustrací v Bratislavě. V 2006 oceňovala Nippon Ehon Taisho(nejlepsí kniha v Japonsku)
Od roku 2002 žije v Praze.

Erben K. J.: Živá voda, 2011
Hevier Daniel: Vánoční pošta, 2012
Bezděková Zdeňka: Říkali mi Leni, 2012
Kratochvíl Miloš: Zajatci stříbrného slunce, 2015
Vopěnka Martin: O duši a dívce, Pohádky z hor, 2016

dekune 2 erben

dekune 1

Inspirující myšlenky...

"...Otázka zní: Je a byl kdy člověk vůbec schopen štěstí? Člověk jistě, jako každý živoucí tvor, ale lidstvo nikoliv. Celé neštěstí člověka je v tom, že byl nucen se stát lidstvem nebo že se jím stal příliš pozdě, kdy byl už nenapravitelně diferencován v národy, rasy, víry stavy a třídy, v bohaté a chudé, ve vzdělané a nevzdělané, v panující a porobené. Nažeňte do jednoho stáda koně, vlky, ovce a kočky, lišky a srnce, medvědy a kozy, zamkněte je do jedné ohrady a přinuťte je žít v tom nesmyslném houfu, jejž nazvete Společenský řád, a dodržovat společná pravidla, bude to nešťastné, nespokojené, fatálně rozklížené stádo, ve kterém se ani jeden boží tvor nebude cítit jako doma."
Karel Čapek, Válka s mloky