edelmann Heinz Edelmann (*20. 6. 1934, Ústí nad Labem - †21. 7. 2009, Stuttgart)

ilustrátor, grafik

V Čechách žil do svých dvanácti let. V roce1946 byla celá jeho rodina násilně zařazena do odsunu do Německa. Tam vystudoval Uměleckou akademii v Düsseldorfu (1958) a začal pracoval jako nezávislý grafik. Po celý život navrhoval své jedinečné plakáty, kreslil ilustrace pro knihy a časopisy, komiksy, vtipy, tvořil také náročnější grafiku. Víc jak deset let měl hlavní slovo na grafické podobě populárního časopisu pro mladé „Twen“.

Jeho nejznámějším dílem se stala práce na animovaném filmu Žlutá ponorka (Yellow submarine, 1967-68),

Od roku 1970 působil na uměleckých školách v Düsseldorfu a v Kolíně nad Rýnem, pedagogickou kariéru uzavřel na stuttgartské akademii výtvarných umění (1986-99).  Živil se tvorbou plakátů, ilustroval také řadu knih.
Mezi jeho největší díla v tomto oboru patří ilustrace prvního německého vydání Tolkienovy trilogie Pán prstenu v nakladatelství Klett-Cotta. Byl jeden z prvních, který snil o zfilmování animované verze tohoto slavného příběhu.

Získal řadu mezinárodních ocenění a svým jedinečným stylem ovlivnil grafiku v celém světě. Jeho práce publikovaly všechny celosvětově známé časopisy a noviny.

edelamnn1

edelmann2

Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky