kallay150

Dušan Kállay (*19. 6. 1948, Bratislava)

Ilustrátor, grafik

v letech 1966 - 1972 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě v oddělení grafiky a ilustrace u prof. Vincenta Hložníka a v oddělení figurální kompozice a krajinomalby u prof. Jána Želibského.

Od roku 1990 působí na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kde jako profesor vede oddělení volné grafiky a knižní ilustrace. Věnuje se volné grafice, ilustraci, malbě, kresbě, ex-libris, známkové tvorbě a částečně plakátu. Žije v Bratislavě.

Jeho tvorba získala najvýznamnejšie domáce a medzinárodné ocenenia vo svojich odboroch. Celkom 46 cien a 14 diplomov, medzi nimi sú Grand Prix na Bienále ilustrácií v Bratislave (1983), Cena Hanse Christiana Andersena, udeľovaná organizáciou IBBY pri UNESCO (1988), UNICEF Award v Bologni (1992) za ilustrácie, ceny na medzinárodných prehliadkach grafiky (Banská Bystrica, Fredrikstadt, Ljubljana), filmu (Kroměříž, Chicago) a známkovej tvorby (Najkrajšia známka sveta, výstava WIPA, 2002). Viacnásobne ho ocenili v súťažiach Najkrajšia kniha roka v Československu i na Slovensku.

Vytvoril vyše 90 titulov ilustrovaných kníh, medzi nimi Alica v ríši zázrakov, ktorá vyšla v siedmich rečiach, rozprávky z britských ostrovov V ríši víl a škriatkov (1987), Wiliam Shakespeare: Kupec benátsky (1996), bibliofílie Veľký testament Francoisa Villona (1970), Sebastian Brandt: Loď bláznov (1972), Videnie proroka Dávida (1991, spolu s kaligrafom Ľubomírom Krátkym).

Svoji tvorbu představoval veřejnosti výstavách jak u nás, tak i v zahraničí.

shakespeare 450 1

Inspirující myšlenky...

Všiml jsem si, že dítě vůbec nestačí na rozlehlý výpravný celek (jako je třeba obrázek města s množstvím domů, s různými architektonickými detaily, okapy, střechami a stříškami, povozy a lidmi). Všiml jsem si, že si z takových obrázků vždycky vybraly jednu nebo dvě věci, třeba docela nevýznamné, které ani nebyly pro obsah nějak typické, zkrátka takové, které jim padly do oka, ať už to byla jen žába nebo veverka, princezna nebo jak se někdo směje. A rychle otočily list, aby viděly, co je na dalším.
Stanislav Kolíbal o ilustrování Stromu pohádek