Image

Jean-Jacques Sempé
(*17. 8. 1932, Bordeaux)

ilustrátor, výtvarník

Učení ho nebavilo, pro nekázeň byl vyloučen z bourdeauxského gymnázia a jak řekl: „Když jsem byl kluk, bylo mou jedinou zábavou vyrušování ve škole.“. Později se vrhl do praktického života: byl poskokem u obchodníka s vínem, vedoucím v prázdninových táborech, kancelářským poslíčkem…
V osmnácti letech se přihlásil do armády a odjíždí do Paříže. Prometá redakce novin a v roce 1951 prodává svou první kresbu časopisu Sud-Ouest. Jeho setkání s Goscinnym spadá do doby počátků velmi rychlé kariéry „humoristického kreslíře“. S Malým Mikulášem zakládá nezapomenutelnou galerii portrétů darebných zlatíček, kteří se od té doby zabydleli v koutku naší paměti. Současně s patáliemi malého školáka debutuje Sempé roku 1956 v časopisu Paris Match a spolupracuje s několika časopisy a týdeníky.
Jeho první samostatná kniha kreseb vychází v roce 1962: Nic není jednoduché. Následuje další třicítka, samá veledíla humoru, skvěle tlumočící jeho něžně ironický pohled na naše podivínství a na podivné neduhy světa.
Stvořil Marcellina Cailloua, Raoula Taburina, a ovšem také Pana Lamberta. Jeho pozorovací talent spojený s obdivuhodným smyslem pro směšnost z něj už čtyřicet let dělají jednoho z největších francouzských kreslířů.
Vedle vlastních knih kreseb ilustroval povídku Catherine Certitude od Patricka Modiana a Příběh pana Sommera od Patricka Süskinda.
Sempé je jedním z nemnoha francouzských výtvarníků, kteří se uplatňují i na obálkách věhlasného New Yorkeru a v současné době každý týden kouzlí úsměvy na tvářích tisíců čtenářů magazínů Paris Match a Figaro Littéraire …
Chystané vydání Nových Mikulášových patálií uvítal s nadšením. Nápad ho dojal, návrat malého Mikuláše překvapil a potěšil.

Bibliografie

Rien n'est simple (1962)
Tout se complique (1963)
Sauve qui peut (1964)
Monsieur Lambert (1965)
La grande panique (1966)
Saint Tropez (1968)
L'information consommation (1968)
Des hauts et des bas (1970)
Face à face (1972)
Bonjour bonsoir (1974)
L'ascension sociale de Mr Lambert (1975)
Simple question d'équilibre (1977)
Un léger décalage (1977)
Les musiciens (1979)
Comme par hasard (1981)
De bon matin (1983)
Vaguement compétitif (1985)
Luxe, calme et volupté (1987)
Par avion (1989)
Vacances (1990)
Ames soeurs (1991)
Insondables mystères (1993)
Raoul Taburin (une bicyclette à propos de son père)(1995)
Grands rêves (1997)
Beau temps (1999)
Multiples intentions (2003)


Hors-série - compilations
En avant -1967 - Pauvert
Quelques manifestants - 1983 - ISBN 2-207-22943-2
Quelques enfants - 1983 - ISBN 2-207-22942-4
Quelques jours de congé - 1984 - ISBN 2-207-23010-4
Quelques vices impunis - 1986 - ISBN 2-207-23798-2
Quelques romantiques - 1986 - ISBN 2-207-23288-3
Quelques représentations - 1987 - ISBN 2-207-23420-7
Quelques concerts - 1987 - ISBN 2-207-23421-5
Catherine Certitude (avec Patrick Modiano) - 1988 - ISBN 2-07-056423-1
Quelques artistes et gens de lettres - 1989
Quelques citadins - 1989 - ISBN 2-207-23579-3
Quelques sentiments de culpabilité - 1991 - ISBN 2-207-23860-1
Quelques meneurs d'hommes - 1991 - ISBN 2-207-23087-2
L'histoire de Monsieur Sommer (avec Patrick Süskind) - 1991 - ISBN 2070566153
Quelques philosophes - 2002 - ISBN 2-207-25373-2
Le monde Sempé - 2002 - ISBN 2-207-25399-6
Un peu de Paris - 2001
Un peu de la France - nov 05 (aquarelles sans texte)
[modifier]
Le petit Nicolas
(Scénario : René Goscinny)

Le petit Nicolas - 1960
Les récrés du petit Nicolas - 1961
Les vacances du petit Nicolas - 1962
Le petit Nicolas et les copains - 1963
Le petit Nicolas a des ennuis - 1964
Histoires inédites du Petit Nicolas - 2004 - ISBN 2-915732-00-0
[modifier]
Marcelin Caillou
Marcellin Caillou - 1969

Výběr z ocenění:

Gutenbergova cena za nejlepší obal – 1986
Velká národní cena za umění a literaturu (1979)
Velká cena za literaturu města Bordeaux (1987) 

Více o díle a životě ilustrátora

sempe the newyorker 2018 15 10

sempe mikulasovy patalie 2

sempe mikulasovy patalie

sempe skola

Inspirující myšlenky...

Historický román není odborná příručka, ale na druhou stranu není možné současného hrdinu převléknout z džínů do brnění a myslet si, že tak se historický román píše. Lidé dříve jinak mysleli, měli jiné hodnoty, zkušenosti, existovala jiná struktura společnosti, a to vše se musí v příběhu odrazit. Proto se vždycky snažím o co nejdokonalejší kulisu, aby se čtenář prostřednictvím příběhu opravdu přenesl do středověku. Formální stránce psaní přikládám nesmírně veliký význam. Co se týká hrdinů, všechny příběhy spojuje postava vzdělaného a čestného rytíře Oldřicha z Chlumu, královského prokurátora a správce hradu Bezděz. Tahle postava je samozřejmě vymyšlená, neboť z poloviny 13. století, kdy se příběhy odehrávají, máme dochováno jen minimum pramenů, v nichž by se objevovala jména královských úředníků. Skutečné soudní protokoly se objevují až o dvě stovky let později. I když je samozřejmě jméno mého literárního hrdiny fiktivní, snažím se, aby vystupoval tak, jak by člověk v jeho postavení opravdu ve středověku jednal. Ale znovu opakuji, jde o román, nikoli o historickou studii. Pokud autor vytvoří literárního hrdinu a čtenáři ho přijmou, pak automaticky má vůči svým čtenářům určitou odpovědnost. Stejně jako je nemyslitelné, aby Vinetou lhal, tak ani můj Oldřich z Chlumu nemůže ustoupit zlu, nemůže utéct z boje a nemůže být nevěrný své manželce Ludmile. Historickou detektivku považuji tak trochu za pohádku pro dospělé. Základní atributy jsou totiž stejné. Dobro bojuje se zlem a nakonec zvítězí. V tom vidím velikou přednost beletrie, protože skutečná historie je někdy krutá a často i smutná, ale spisovatelé by měli dávat lidem radost a víru.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik