liman antonin

Antonín Václav Líman (*7. 4. 1932, Praha – 2. 5. 2018, Vancouver)

japanolog, překladatel a pedagog, spisovatel

Studoval na Univerzitě Karlově a od roku 1967 na tokijské Univerzitě Waseda. Po roce 1968 se již do Prahy nevrátil, odcestoval do Kanady. Emeritní profesor univerzit v kanadském Torontu a japonském Otemae. V současnosti přednáší také na Univerzitě Britské Kolumbie ve Vancouveru.
Publikoval přes čtyřicet studií a esejů o japonské literatuře v různých světových časopisech a sbornících.

2008 – Cena Josefa Jungmanna za překlad dvou novel Masudžiho Ibuse
2009 – Cena za významný kulturní přínos od Japonské společnosti překladatelů v Tokiu

Knihy v češtině:
Pár much a já - výběr z haiku japonských básníků: Bašó, Isso, Buson, Santók
Boží člověk Issa - rozsáhlý výběr z díla Kobajaši Issy, haiku
Chrám plný květů - Výběr ze tří století japonských haiku
Mezi nebem a zemí
Paměť století: Ibuse Masudži
Kouzlo šerosvitu
Věčný polštář z trávy
Krajiny japonské duše, eseje o japonské literatuře
Mistři japonského filmu, 13 esejů

 

Inspirující myšlenky...

Co charakterizuje civilizaci? Výjimečný duch? Ne: každodenní život... Hm! Všimněme si přednostně duchovní oblasti. Vezměme nejprve umění a na prvním místě literaturu. Stojí literatura skutečně mimo schopnosti našich velkých vyšších opic, připustíme-li, že jsou schopny sestavovat slova? Z čeho sestává naše literatura? Z velkých klasických děl! Ale kdež! Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století – ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Pierre Boulle, Planeta opic