stukavec libor

Štukavec Libor
(*2.11. 1930, Bystřice pod Hostýnem - †30. 5. 2000)

Vysokoškolský pedagog, nordista, překladatel ze švédštiny a norštiny.

Roku 1968 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně (Masarykovy univerzity) v Brně, kde od 1969 působil jako pedagog. Věnoval se švédskému jazyku a literatuře. Překládal v širokém záběru ze švédštiny a norštiny - klasickou a soudobou prózu (K. Holt, P. Lagerkvist, P. O. Sundman, A. Strindberg) i poezii (švédská renesanční lyrika). Úspěšný byl jako překladatel dětské literatury (knihy T. Janssonové).

Překlady z maďarštiny
Vörösmarty, Mihály: Až se nachýlí noc (VB, Praha, Odeon 1986, + Richard Pražák [jazyková spolupráce], [Libor Štukavec přebásnil])

Překlady z norštiny
Holt, Kåre: Kdo dřív (Kappløpet; Praha, Odeon 1980)

Překlady ze švédštiny
Jansson, Tove: Bláznivé léto (Farlig midsommar; dětská literatura, Praha, Albatros 1994)
Jansson, Tove: Cesta za tatínkem (Småtrollen och den stora översvämningen; dětská literatura, Praha, Albatros 1999)
Jansson, Tove: Čarodějův klobouk (Trollkarlens hatt; dětská literatura, Praha, Albatros 1984; Praha, Albatros 1996)
Jansson, Tove: Čarovná zima (Trollvinter; dětská literatura, Praha, Albatros 1977, Praha, Albatros 1990; Praha, Albatros 1996)
Jansson, Tove: Kometa (Kometen kommer; dětská literatura, Praha, Albatros 1995)
Jansson, Tove: Neviditelné dítě a jiné příběhy (Det osynliga barnet; dětská literatura, Praha, Albatros 1997)
Jansson /Janssonová/, Tove: Pozdě v listopadu (Sent i november; dětská literatura, Praha, Albatros 1997)
Jansson, Tove: Tatínek a moře (Pappan och havet; dětská literatura, Praha, Albatros 1998)
Jansson, Tove: Tatínek píše paměti (Mominpappans memoarer; dětská literatura, Praha, Albatros 1985; Praha, Albatros 1995)
Lagerkvist, Pär: Sibyla (Sibyllan; N, in: Čtyři příběhy o daleké pouti, Praha, Odeon 1983)

 

 

Inspirující myšlenky...

My lidé jsme hrozná zvířata. Znáte tu hloupou píseň Barbry Streisand „People who need people are the luckiest people in the world “. Zřejmě jsou myšleny kanibaly. Hrozná zvířata jsme my lidi a velmi zvláštní k tomu. Všechna ostatní zvířata se napadají a zabíjejí pro přežití. Jenom my to děláme kvůli potěšení. Tady já mám problém s darvinismem. Pokud evoluce a přirozený výběr mají jako cíl přežití, proč se nestáváme s lety moudřejší, ale jsme čím dál víc a víc nebezpeční?
Kurt Vonnegut