stukavec libor

Štukavec Libor
(*2.11. 1930, Bystřice pod Hostýnem - †30. 5. 2000)

Vysokoškolský pedagog, nordista, překladatel ze švédštiny a norštiny.

Roku 1968 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně (Masarykovy univerzity) v Brně, kde od 1969 působil jako pedagog. Věnoval se švédskému jazyku a literatuře. Překládal v širokém záběru ze švédštiny a norštiny - klasickou a soudobou prózu (K. Holt, P. Lagerkvist, P. O. Sundman, A. Strindberg) i poezii (švédská renesanční lyrika). Úspěšný byl jako překladatel dětské literatury (knihy T. Janssonové).

Překlady z maďarštiny
Vörösmarty, Mihály: Až se nachýlí noc (VB, Praha, Odeon 1986, + Richard Pražák [jazyková spolupráce], [Libor Štukavec přebásnil])

Překlady z norštiny
Holt, Kåre: Kdo dřív (Kappløpet; Praha, Odeon 1980)

Překlady ze švédštiny
Jansson, Tove: Bláznivé léto (Farlig midsommar; dětská literatura, Praha, Albatros 1994)
Jansson, Tove: Cesta za tatínkem (Småtrollen och den stora översvämningen; dětská literatura, Praha, Albatros 1999)
Jansson, Tove: Čarodějův klobouk (Trollkarlens hatt; dětská literatura, Praha, Albatros 1984; Praha, Albatros 1996)
Jansson, Tove: Čarovná zima (Trollvinter; dětská literatura, Praha, Albatros 1977, Praha, Albatros 1990; Praha, Albatros 1996)
Jansson, Tove: Kometa (Kometen kommer; dětská literatura, Praha, Albatros 1995)
Jansson, Tove: Neviditelné dítě a jiné příběhy (Det osynliga barnet; dětská literatura, Praha, Albatros 1997)
Jansson /Janssonová/, Tove: Pozdě v listopadu (Sent i november; dětská literatura, Praha, Albatros 1997)
Jansson, Tove: Tatínek a moře (Pappan och havet; dětská literatura, Praha, Albatros 1998)
Jansson, Tove: Tatínek píše paměti (Mominpappans memoarer; dětská literatura, Praha, Albatros 1985; Praha, Albatros 1995)
Lagerkvist, Pär: Sibyla (Sibyllan; N, in: Čtyři příběhy o daleké pouti, Praha, Odeon 1983)

 

 


Inspirující myšlenky...

Touha zjistit přesně, jakou dobu potřebuje strom v lese, aby se přeměnil na noviny, podnítila jednoho majitele papírny v Harzu k zajímavému experimentu. V sedm hodin třicet pět minut dal v lese sousedícím s továrnou porazit tři stromy, u nich dal oloupat kůru a poté dopravit do celulózky. Přeměna tří kmenů na tekutou dřevěnou hmotu proběhla tak rychle, že už v devět třicet odjížděla z továrny první role tiskárenského papíru. Tu roli dopravil automobil neprodleně do tiskárny jednoho deníku vzdálené čtyři kilometry a už v jedenáct hodin se noviny prodávaly na ulici. Tudíž trvalo pouze tři hodiny a dvacet pět minut, než se čtenáři dozvídali nejnovější zprávy na materiálu pocházejícím ze stromů, na jejichž větvích ptáci ještě zrána pěli své písně.
Karl Kraus, Poslední dnové lidstva