baar_simon

Jindřich Šimon Baar (*7. 2. 1869, Klenčí - †24. 11. 1925, Klenčí)

Po řadě neštěstí, která stihla jeho rodinu, vystudoval seminář, přestože knězem být nechtěl.
Stal se na tehdejší dobu moderním knězem. Celou svou tvorbu zasvětil rodnému Chodsku.

Bibliografie:

Farská panička, 1900
Cestou křížovou, 1900
Rodnému kraji, 1903
Farské historky, 1906
Farské historky, 1907
Jan Cimbura, 1908
Mžikové obrázky, 1909
Klenčí, 1909
V temných barvách, 1910
Ptáci, 1910
Milovati budeš, 1910
Kohouti, 1912
Skřivánek, 1912
Trnky, 1913
Poslední soud, 1913
Chvíle oddechu, 1913
Hanče, 1917
Pro kravičku, 1919
Poslední soud, 1919
Farská panička, 1919
Žofinka, 1920
Žebračka, 1920
Poslední rodu Sedmerova, 1920
Kanovník, 1920
Hu nás, 1920
Holoubek, 1920
Počtář, 1921
Naše pohádky, 1921
Nalezeno na cestě všedního života, 1921
Holoubek, 1921
Paní komisarka, 1923
Hlad, 1923
Osmačtyřicátníci, 1924
Lůsy, 1925
Na srdci přírody, 1925
Páter Kodýtek a jiné povídky, 1926

Pro děti později vyšlo

Hanýžka a Martínek, 1957
Vo kouzelnících, 1971
Vo modrým ptáčku, 1960

baar_simon

Inspirující myšlenky...

Skromnost je v podstatě společenská ctnost, svědčí o velikém vzdělání; je to sebezapření směrem ven, sebezapření, které proto, že vychází z veliké vnitřní hodnoty, je považováno za nejvyšší vlastnost člověka. A tak slyšíme, že dav chválí u nejznamenitějších lidí především skromnost, aniž se nějak zvlášť dává strhnout ostatními kvalitami. Skromnost je však vždycky spojena s licoměrností a je to jistý druh lichocení, které je tím účinnější, protože nevtíravě dělá druhému dobře, nemate jej v jeho blaženém sebecitu. Avšak všechno, co se nazývá dobrou společností, spočívá ve stále rostoucím popření sama sebe, takže societa se nakonec bude rovnat absolutní nule.
Johann Wolfgang Goethe