binar vladimir

 

Vladimír Binar (*6. 10. 1941, Velké Meziříčí)

literární vědec, editor, spisovatel a překladatel

Z politických důvodů nebyl po maturitě přijat na vysokou školu, proto pracoval jako papírenský a betonářský dělník. Později vystudoval bohemistiku a filozofii na FF UK. Zprvu vyučoval na katedře literatury, v době normalizace se však živil jako překladatel.

V samizdatové edici Rukopisy VBF, kterou založil a vydával s Bedřichem Fučíkem, edičně připravil mj. čtrnáctisvazkové Dílo Jakuba Demla (1978–1983; Fučíkova a Binarova Zpráva o uspořádání díla Jakuba Demla vyšla tiskem v RR č. 42/2000) a sedmisvazkové Dílo Bedřicha Fučíka (1986–1989, tiskem Melantrich 1992, 1994, 1995, 1998, Triáda 2002, 2003, 2006).

Upořádal například soubory Ikaros věčně živý (1980), Poutníkův labyrint světa. J. A. Komenský (1982), Živý pramen (1984), pět prozaických knih Stanislava Vodičky (Tam, kde usínají motýlové, 1978, Planina ticha, 1983, Na vzdušné pošince, 1984, Jepičí okamžiky, 1990, Básník Jakub Deml v Tasově, 2001) či výbory z díla Josefa Čapka (Rodné krajiny, 1985) a Jakuba Demla (Tasov, 1971, s Milošem Dvořákem).

Beletrie, básně:
Čin a slovo (samizdatově v edici Rukopisy VBF 1978, def. vydání Čin a slovo. Kniha o Jakubu Demlovi, Triáda 2010)
román Playback (Rukopisy VBF 1981, Triáda 2001)
povídkový triptych Číňanova pěna (souborně Triáda 2011;
povídka Číňanova pěna vyšla v edici Rukopisy VBF 1981, tiskem Revolver Revue č. 41/1999;
povídka Dimanche à Paris v Rukopisech VBF 1986, tiskem RR č. 50/2002)
výbor z básní Hlava žáru (Rukopisy VBF 1986, Triáda 2009)
próza Emigrantský snář (Triáda 2003).

 

Inspirující myšlenky...

Vždycky se najde někde balvan nebo břeh nebo pařez, který se nebojí brzdit povodeň kalné hlouposti. Zbabělci jsou nepochybně nebezpečný živel, ale co teprve odvážní blbci? Mnohdy jsem seděl u stolu pokrytého ubrusem, na kterém včerejší a předvčerejší omáčky nakreslily mapy neznámých světů, a přemýšlel, proč je tolik vedoucích a tak málo vědoucích? Problém je totiž v tom, že kdo myslí jen na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a pak zahyne... Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.
Jan Werich (1905 – 1980)