blatny ivan 150
Ivan Blatný
(*21.12. 1919 Brno – 5.8. 1990 Colchester, Británie)

básník, překladatel

Ivan Blatný je pokládán za jednoho z našich největších lyriků 20. století.
Více: https://www.martinreiner.cz/7-ivan-blatny


Básnické dílo:
Paní Jitřenka. Praha: Melantrich, 1940.
Paní Jitřenka. 2. vyd. Praha: Melantrich, 1941.
Melancholické procházky. Praha: Melantrich, 1941.
Tento večer. Praha: B. Stýblo, 1945.
Na kopané [poezie pro děti]. Blansko: Karel Jelínek, [1946].
Hledání přítomného času. Praha: Mladá fronta – Práce – Svoboda, 1947.
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět [poezie pro děti]. Praha: F. Borový, 1947.
Melancholické procházky. 2. vyd. Brno: Blok, 1968.
Stará bydliště. Antonín Brousek. Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1979.
Pomocná škola Bixley. Zbyněk Hejda, Vratislav Farber, Antonín Petruželka. Praha: edice Kde domov můj [ineditní], 1982.
Pomocná škola Bixley. Antonín Brousek. Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1987.
Poèmes [výbor]. Přel. Erika Abrams. Paris: Revue K, 1989.

Vydáno posmrtně...
Melancholické procházky. 3. vyd. Brno: Blok, 1990.
Tento večer [výbor]. Rudolf Havel, Jan. M. Tomeš. Praha: Československý spisovatel, 1991.
Stará bydliště. 2. vyd. Brno: Petrov, 1992.
Le passant [výbor]. Přel. Erika Abrams. Paris: La Différence, 1992.
Landschaft der neuen Wiederholungen. Přel. Radim Klekner. Leverkusen: C. Weihermüller, 1992.
Szkola specjalna. Přel. Leszek Engelking. Kraków-Warszava: Biblioteka L. E., 1993.
Pomocná škola Bixley. 2. vyd. Praha: Torst, 1994.
Verše 1933 – 1953 [soubor]. Rudolf Havel, Jan M. Tomeš. Brno: Atlantis, 1995.
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět [poezie pro děti]. 2. vyd. Třebíč: Akcent, 1997.
Stará bydliště. 3. vyd. Brno: Petrov, 1997.
U podrazi za sadašim vremenom. Přel. Biserka Rajčićová. Beograd: Pismo, 1997.
Jsem nyní se všemi [bibliofilie]. Martin Reiner. Brno: Petrov, 1998.
Texty a dokumenty 1930 – 1948 [soubor]. Jiří Trávníček. Brno: Atlantis 1999.
Stará bydliště. 4. vyd. Brno: Petrov, 2002.
Brněnské elegie [výbor]. Zdeněk Hron. Praha: BB art, 2003.
Fragmenty a jiné verše z pozůstalosti. Jan Šmarda. Brno: Host, 2003.
Domovy [výbor]. Petr Král. Praha: Odeon, 2007.

Inspirující myšlenky...

Skromnost je v podstatě společenská ctnost, svědčí o velikém vzdělání; je to sebezapření směrem ven, sebezapření, které proto, že vychází z veliké vnitřní hodnoty, je považováno za nejvyšší vlastnost člověka. A tak slyšíme, že dav chválí u nejznamenitějších lidí především skromnost, aniž se nějak zvlášť dává strhnout ostatními kvalitami. Skromnost je však vždycky spojena s licoměrností a je to jistý druh lichocení, které je tím účinnější, protože nevtíravě dělá druhému dobře, nemate jej v jeho blaženém sebecitu. Avšak všechno, co se nazývá dobrou společností, spočívá ve stále rostoucím popření sama sebe, takže societa se nakonec bude rovnat absolutní nule.
Johann Wolfgang Goethe