borkobcova150.jpg

Hana Bořkovcová (*4. 6. 1927, Praha - † 25. 2. 2009, Praha)

Spisovatelka

Za války transportována s rodinou do Terezína, později do Osvětimi, kde část její rodiny zahynula.
Věnovala se výchově svých pěti dětí a literatuře. Byla překládána a vydána v jiných jazycích např. kniha Tři cvoci vyšla v pěti zemích.

Bibliografie:

Světýlka, 1971
My tři cvoci, 1973
Vzteklouni, 1975
Cizí holka, 1977
Cesta kolem světa za osmdesát dní, 1982
Stan, do kterého prší, 1986
Jdi pryč, 1994
Zakázané holky, 1995 /Zlatá stuha/
Soukromý rozhovor, 2004
Píšu a sešit mi leží na kolenou, 2011

Inspirující myšlenky...

V 19. Století, kdy maloměšťáci začali imitovat noblesu, snažili se mluvit vzdělaně. Ovšem nemajíce vzdělání. A snažili se chovat vychovaně, nemajíce vychování. Imitovali. Proto byli tak přepjatí. Považovali za vulgárnost ledacos, co se ani v nejvyšších kruzích za vulgární nepovažovalo. To se zachovává u mnoha lidí dodnes... Druhý extrém ovšem je, že zase mnoho lidí mluví hrubě a vulgárně a sprostě, aby jaksi zdůraznili svou lidovost. Vykládají si mylně lidovost, jako si tamti vykládali mylně dobré mravy... Ano, souhlasím, kultura naší řeči hodně upadla. Obludná zdeúřední slova, která si vymýšlejí docela zbyteční lidé bez jazykového citu, zamořila noviny, úřední spisy i korespondenci, ba i ústní projevy.
Jan Werich