brezina otokar

Otokar Březina (*13.9. 1868, Počátky – †25.3. 1929, Jaroměřice nad Rokytnou)
vlastním jménem Václav Jebavý

básník a spisovatel

Celé Březinovo dílo prostupuje základní zákonitost: každé vzepětí, opojení či radost je vzápětí vystřídáno depresí, únavou a smutkem. Tyto dva póly, mezi nimiž Březinův básnický svět osciluje, ovládají nejen myšlenkovou vrstvu jeho poezie, ale ovlivňují i tvar jeho veršů – v básnických vizích, v nichž je vyostřen konflikt mezi snem a skutečností.
Březinova básnická tvorba, stojí často na pomezí mezi uměním a filozofickou meditací, patří umělecky i myšlenkově k nejnáročnějším hodnotám evropského literárního symbolismu.

Roku 1928 získal Státní cenu za literaturu.

Dílo:
Román Eduarda Brunnera (1891) nepublikován
Tajemné dálky (1895)
Svítání na západě (1896)
Větry od pólů (1897)
Stavitelé chrámu (1899)
Ruce (1901)
Hudba pramenů (1903)
Skryté dějiny – kniha esejů vyšla poprvé v úplnosti 1970
Hudba pramenů a jiné eseje (1989), (1996).
Korespondence I (1884-1908)
Korespondence II (1909-1929) (2004)

Inspirující myšlenky...

Žijeme ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži a ten, který se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem. Přístup k moci by měl být proto zakázán těm, kteří jí milují, nejen proto že taková láska je duševní porucha, ale protože moudří lidé mluví jen když mají co říci. Ti lidé, kteří se narodili jako muži, ale žili špatně a neprospěšně, se ve svém převtělení vrátí na zem jako ženy.
Platón (427 – 347)