brezina otokar

Otokar Březina (*13.9. 1868, Počátky – †25.3. 1929, Jaroměřice nad Rokytnou)
vlastním jménem Václav Jebavý

básník a spisovatel

Celé Březinovo dílo prostupuje základní zákonitost: každé vzepětí, opojení či radost je vzápětí vystřídáno depresí, únavou a smutkem. Tyto dva póly, mezi nimiž Březinův básnický svět osciluje, ovládají nejen myšlenkovou vrstvu jeho poezie, ale ovlivňují i tvar jeho veršů – v básnických vizích, v nichž je vyostřen konflikt mezi snem a skutečností.
Březinova básnická tvorba, stojí často na pomezí mezi uměním a filozofickou meditací, patří umělecky i myšlenkově k nejnáročnějším hodnotám evropského literárního symbolismu.

Roku 1928 získal Státní cenu za literaturu.

Dílo:
Román Eduarda Brunnera (1891) nepublikován
Tajemné dálky (1895)
Svítání na západě (1896)
Větry od pólů (1897)
Stavitelé chrámu (1899)
Ruce (1901)
Hudba pramenů (1903)
Skryté dějiny – kniha esejů vyšla poprvé v úplnosti 1970
Hudba pramenů a jiné eseje (1989), (1996).
Korespondence I (1884-1908)
Korespondence II (1909-1929) (2004)


Myšlenky z knih

Slavnostní oběť – akt vytvářející posvátno – je toho příkladem. Ve své nejvyšší (a také nejčastější) formě je oběť rituálním odsouzením člověka nebo zvířete k smrti. V dávnověku mohlo být i samo usmrcení zvířete předmětem zákazu, čímž by se zdůvodnily vražedné usmiřovací rituály. Dnes je postihováno všeobecným zákazem pouze usmrcení člověka. Právě pomocí této oběti je možné podílet se na zločinu, jenž se takto stává společným zločinem všech účastníků: jde o svaté přijímání.
Georges Bataille, Erotika, opora morálky