cervenka jan


Jan Červenka (*6. 10. 1925, Praha - †17. 12. 1991, Praha)

spisovatel, literární teoretik

Bibliografie:
Český jazyk pro 3. třídu škol středních. St. nakl. Učebnic, 1951
Český jazyk pro 4. Třídu škol středních, SPN 1952
výbor – Bartoš František: Pohádky, říkadla a hádanky z Nartošovy Kytice, SNDL 1953
Český jazyk pro 7. postupný ročník všeobecně vzdělávacíh škol, SPN 1954
výbor – České pohádky, SNDK 1955
Literatura pro mládež, SPN 1956
výbor – Báchorky a pověsti Boženy Němcové, SNDK 1957
O pohádkách, SNDK 1960
Šnečku, šnečku, vystrč růžky, SNDK 1963
Leze ráček přes potůček, SNDK 1963
Dřív než vyšel, SNDK 1963
Výbor z literatury pro mládež, SPN 1964
Mám já koníčka vraného, SNDK 1964
Kocour v botách, SNDK 1964
výbor – Němcová Božena: Sůl nad zlato a jiné pohádky, SPN 1965
Čítanka pro střední školy, SPN 1969
výbor – Slovanské pohádky, Svoboda 1974
Tajná společnost Dobro aneb Nápady pro rodiče předškolních dětí, Mona 1976
Pohádky pro obě uši, Lidové nakladatelství 1978
O zlaté rybce a jiné slovanské pohádky, Svpbpda 1984
O čertech, obrech a dobrých lidech, pohádky německé a skandinávských národů, Svoboda 1986
Který dům si vybereš, Panorama 1987
Byl jeden domeček, Albatros 1995


Inspirující myšlenky...

Pravdou je: máme být bídní a jsme. Přitom hlavním zdrojem nejvážnějšího zla, které člověka potkává, je člověk sám: homo homini lupus neboli člověk člověku vlkem, jak pravil Plautus v Komedii oslovské z roku 495. Kdo správně pochopí tuto tezi, uvidí svět jako peklo, které převyšuje peklo Dantovo tím, že ďáblem musí být jeden druhému, k čemuž je ovšem jeden vhodnější než druhý. Před všemi pak stojí arciďábel v podobě někoho vyššího, který statisíce lidí žene proti sobě a volá k nim: „Utrpení a umírání je vaše určení: tak na sebe střílejte z pušek a kanónů!“ a oni to dělají.
Arhur Schopenhauer, Svět jako vůle a představa