cervenka jan


Jan Červenka (*6. 10. 1925, Praha - †17. 12. 1991, Praha)

spisovatel, literární teoretik

Bibliografie:
Český jazyk pro 3. třídu škol středních. St. nakl. Učebnic, 1951
Český jazyk pro 4. Třídu škol středních, SPN 1952
výbor – Bartoš František: Pohádky, říkadla a hádanky z Nartošovy Kytice, SNDL 1953
Český jazyk pro 7. postupný ročník všeobecně vzdělávacíh škol, SPN 1954
výbor – České pohádky, SNDK 1955
Literatura pro mládež, SPN 1956
výbor – Báchorky a pověsti Boženy Němcové, SNDK 1957
O pohádkách, SNDK 1960
Šnečku, šnečku, vystrč růžky, SNDK 1963
Leze ráček přes potůček, SNDK 1963
Dřív než vyšel, SNDK 1963
Výbor z literatury pro mládež, SPN 1964
Mám já koníčka vraného, SNDK 1964
Kocour v botách, SNDK 1964
výbor – Němcová Božena: Sůl nad zlato a jiné pohádky, SPN 1965
Čítanka pro střední školy, SPN 1969
výbor – Slovanské pohádky, Svoboda 1974
Tajná společnost Dobro aneb Nápady pro rodiče předškolních dětí, Mona 1976
Pohádky pro obě uši, Lidové nakladatelství 1978
O zlaté rybce a jiné slovanské pohádky, Svpbpda 1984
O čertech, obrech a dobrých lidech, pohádky německé a skandinávských národů, Svoboda 1986
Který dům si vybereš, Panorama 1987
Byl jeden domeček, Albatros 1995

Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky