cervenkova

Jana Červenková 
(*18. 1. 1939, Praha)

Spisovatelka

Jana Červenková se narodila v Praze. Po absolvování Vysoké školy pedagogické rok učila v Plané u Mariánských Lázní a poté rok v Praze, pak se věnovala péči o rodinu a pracovala v krátkodobých zaměstnáních. Po roce 1989 byla zaměstnána jako redaktorka Literárních novin, Prostoru, Tvaru, Nových knih aj.
Své první literární příspěvky uveřejňovala Jana Červenková především v časopisech pro děti a mládež (mj. v Ohníčku, Sluníčku a Zlatém máji) a také její první knížky, zvláště po roce 1969 publikované s velkými časovými prodlevami, se zaměřovaly zejména na problematiku adolescentních hrdinek. Dlouhodobě aktivně působí ve výboru PEN klubu. Žije v Praze.

Ocenění:
1999 cena Toma Stopparda za knihu Kurz potápění

Bibliografie:
Dřív než vyšel, 1963
Čtyřlístek pro štěstí, 1969
My dva doma, 1976
Krok přes práh, 1978
Semestr života, 1981
Věno pro Ivettu Márovou, 1989
Jak vypadá nic, 1993
Kurz potápění, 1998
Pozdní láska, 2004
Učebnice nizozemštiny, 2008 s Olgou Krijtovou
Otevři oči, zavři pusu, 2014


Myšlenky z knih

Co charakterizuje civilizaci? Výjimečný duch? Ne: každodenní život... Hm! Všimněme si přednostně duchovní oblasti. Vezměme nejprve umění a na prvním místě literaturu. Stojí literatura skutečně mimo schopnosti našich velkých vyšších opic, připustíme-li, že jsou schopny sestavovat slova? Z čeho sestává naše literatura? Z velkých klasických děl! Ale kdež! Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století – ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Pierre Boulle, Planeta opic