cilek150.jpg

Václav Cílek (*5. 11. 1955, Brno-Židenice)

geolog, klimatolog, spisovatel

Střední školu navštěvoval mimo jiné v Tanzanii, poté vystudoval hornickou průmyslovku v Příbrami a přírodovědu na Univerzitě Karlově. V letech 1980-1990 pracoval v Hornickém ústavu AV ČR, od roku 1990 v Geologickém ústavu AV ČR, v letech 1994-2001 na částečný úvazek v Centru teoretických studií (společné pracoviště UK a AV ČR, ředitel Ivan M. Havel). Od roku 2004 je ředitelem Geologického ústavu AV ČR. Jeho knihy Krajiny vnitřní a vnější (2002) a Makom. Kniha míst (2004) se staly malou literární senzací.

Václav Cílek obdržel Cenu Toma Stopparda za rok 2004.

Bibliografie: neúplný seznam
Podzemní Praha, 1995
Píseň pro odcházející duši, 1997
Krajiny vnitřní a vnější, 2002
Mrtvá kočka, 2002
Střední Čechy. Příroda, člověk, krajina, 2003
Deset obrazů krocení býka, 2004
Vstoupit do krajiny, 2004
Dýchat s ptáky
Makom, 2004
Tsunami je stále s námi, 2006
Sandstone Landscapes 
Krajina a revoluce
Borgesův svět, 2007
Nejistý plamen, 2007
Orfeus, 2009
Cestou z Margecan, 2009
Archeus, 2010
Jak to vidí, 2010
Obraz krajiny. 2011
Kameny domova, 2011
Prohlédni si tu zemi, 2012
Krása je rozmanitost plazů, 2013
Krajiny domova, chodit, hledat a dívat se, 2013
Čarodějův učeň - Krabat (s Trpišovským) 2013
Posvátná krajina, 2014

 

Inspirující myšlenky...

Upřímně řečeno, Otče, prodloužená budoucnost mě neláká. Musela by mít smysl. Občas pochybuji, že život sám má smysl. Je-li to tak, byl by prodloužený život ještě nesmyslnější. Pro delší život bych potřeboval mnohem pádnější důvod... Viděl jsem, jak všechny národy sílí, ale ne v moudrosti, ale v nízkých vášních a touze po ničení. Viděl jsem, jak sílí moc jejich strojů, až se jediný ozbrojený muž vyrovnal celému vojsku. Zjevila se mi doba, kdy lidé, opilí svou zručností ve vraždění, tak běsnili po celém světě, že každá kniha a každý poklad byly odsouzeny k záhubě. Ta vize byla tak jasná a silná, že jsem se rozhodl shromáždit co nejvíce výtvorů krásy a kultury a ochránit je před zkázou, ke které svět spěje. Ztraceny obzor (1938), James Hilton