delevova inka

Inka Delevová (*17. 1. 1948, Praha)

Malířka, ilustrátorka

Inka Delevová se narodila na Starém Městě pražském.
Vystudovala střední uměleckou školu v Praze, docházela do hodin figurální tvorby na AVU k prof. V. Tittelbachovi. Díky rodinné příslušnosti s ak. malířem A.M. Machourkem měla příležitost odjet na studijní cestu do Paříže, kde se seznámila s odlišnými technikami malby.

Z ilustrační tvorby lze připomenout pohádky, bajky a příběhy vytvořené jako podklady pro diafilm. Z odborných ilustrací nelze nevzpomenout na mnoho didaktických pomůcek a učebnic, atlasů a nástěnných obrazů pro školy, též řadu anatomických, velmi náročných plakátů určených pro lékaře.

Inka Delevová navrhuje knižní obálky, diplomy, certifikáty, medaile, nástěnné kalendáře, exlibris, novoročenky, pohlednice. Vznikl cyklus například hradů a zámků, kostelů a klášterů.

Napsala básníčky a říkadla ke spoustě omalovánek a pracovních sešitů pro děti, které pochopitelně i ilustrovala. Jako autorka poezie a ilustrací se představila např. knihou Praha na vlnách věků. V neposlední řadě doprovodila svými ilustracemi knihy poezie mnoha jiných autorů.

delevova 3

delevova 2

delevova 1




Myšlenky z knih

Dolanský mlýn najednou se zastavil. Byloť to ponejprv zas po třiceti letech. Tenkrát zemřel starý mlynář, dnes jeho syn. Mlýn dolanský dle starého obyčeje se zastavil při posledním pána svého vzdechnutí a celé okolí nad nenadálým, neobvyklým tím tichem takřka zkamenělo. Štěpy v sadě, obalené květem růžovým a bílým, podivením sebou ani nepohnuly, větřík jasnou hladinu rybníka po celé ráno dovádivě rozzčeřující úžasem zatajil dech, šepotavé rákosí ostýchavě oněmělo. V olších u potoka to utichlo jako v kostele. Strnadi a drozdové o závod v lupenatém jich chládku prozpěvující ani tam již netíkli, co jim selhal průvod ze mlýna. A čáp jako starý mudrc okolo vody zamyšleně se procházeje, zůstal zaraženě na jedné noze stát; nedůvěřivě zíral k mlýnu, jakoby očekával, že bílé to stavení, oblité nejzlatějším slunéčkem májovým, asi tak neočekávaně zmizí, jako v něm zanikl klepot veselý…
Karolina Světlá, Kříž u potoka