drda150

Jan Drda (*4. 4. 1915. Příbram - †28. 11. 1970, Dobříš)

spisovatel, novinář, dramatik

Před válkou studoval asi čtyři roky na FF UK v Praze srovnávací dějiny literatury a klasickou filologii, studia nedokončil. Rozporuplná postava naší literatury, byl předsedou Svazu československých spisovatelů.  V roce 1968 se postavil proti okupaci Československa. Přes veškeré výhrady, které se u jeho osoby objevují, to byl vynikající vypravěč.

Bibliografie:

Zachránění Martina Řezáče, 1939
Městečko na dlani, 1940
Druhá směna, 1940
Živá voda, 1941
Magdalenka, 1941
Jakož i my odpouštíme, 1941
Putování Petra Sedmilháře, 1943
Svět viděný zpomaloučka, 1943
Sochař Jan Kavan, 1943
Malíř Karel Černý, 1943
Hrátky s čertem, 1946
Listy z Norimberka, 1946
Němá barikáda, 1946
Znamení kotvy, 1947
Kuřák dýmky, 1948
Krásná Tortíza, 1952
Tomance o Oldřichovi a Boženě, 1953
Horká půda, 1955
Jednou v máji, 1958
České pohádky, 1958
Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, 1959
Jsou živí, zpívají, 1961
Maupassant Guy de: Příběhy plné lásky (výbor), 1969
Hastrmani, 1973

Filmové scénáře:

Němá barikáda
Dařbuján a Pandrhola
Vyšší princip

https://www.kjd.pb.cz/kdo-to-byl-jan-drda

Inspirující myšlenky...

Skončilo to tak, že mne Saturnin vyhledal jednoho odpoledne v kruhu mých známých a diskrétně mi oznámil, že jsme se přestěhovali. Dodal, že bydlíme na vodě blízko řetězového mostu. O té doby jsme žili v obývací lodi a nemohu říci, že by to bylo tak zlé. Je sice pravda, že hned v prvém týdnu se v noci uvolnilo kotvení a naše loď sjela z jezu. Bylo to nepříjemné; byla totiž naprostá tma a já jsem měl v první chvíli za to, že se Saturnin utopil, protože jsem ho marně na celé lodi hledal. Později se vysvětlilo, že spal ve strážním koši. Ale, jak pravím, nebýt této rušivé příhody, nemohl jsem si na nové obydlí stěžovat. Je nutno se s lecčíms v životě smířit.
Zdeněk Jirotka, Saturnin