dyk_viktor

Viktor Dyk
(*31. 12. 1877,  Pšovka u Mělníka - †14. 5. 1931, Lopud, Jugoslávie)

básník, prozaik, dramatik, novinář a politik

Dyk patří spolu s Bezručem, Šrámkem a Tomanem ke generaci protispolečenských buřičů, kteří byli aktivní na přelomu 19. a 20. století. Viktor Dyk vystudoval gymnázium, nedokončil práva. Rozhodl se pro dráhu svobodného spisovatele, žurnalisty a politika. Ostře kritizoval hradní politiku T.G.Masaryka a Beneše.
Dyk byl velmi plodným autorem a jeho dílo zahrnuje snad všechny literární druhy: lyriku i epiku, prózu i dramata. Nejvýznamnější je přitom jeho poezie. Byl oceněný za své dílo státní cenou. Dyk umírá na dovolené u Jaderského moře, při procházce po pobřeží na srdeční slabost.

Bibliografie Poezie

A porta inferi (1897)
Síla života (1898)
Marnosti (1900)
Satiry a sarkasmy (1905)
Milá sedmi loupežníků (1906)
Pohádky z naší vesnice (1910)
Giuseppe Moro (1911)
Zápas Jiřího Macků (1916)
Noci chiméry (1917)
Devátá vlna (1930)
Lehké a těžké kroky (1915)
Anebo (1917)
Okno (1921)
Poslední rok (1922)

Bibliografie  Próza

Stud (1900, povídka )
Hučí jez a jiné prózy (1903)
Konec Hackenschmidův (1904, román, 3. díl tetralogie)
Prosinec (1906, román)
Prsty Habakukovy (1906, román)
Píseň o vrbě (1908, sbírka povídek)
Příhody (1911, sbírka povídek)
Krysař (1915, novela)
Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova (1923, povídka)
Tichý dům (1921, povídka )
Zlý vítr (1922, sbírka povídek)
Prsty Habakukovy (1925, román)
Můj přítel Čehona (1925, povídka )
Dědivadelní hra (1927, povídka)
Holoubek Kuzma (1928, povídka)
Soykovy děti (1929, román)

Bibliografie Drama

Epizoda (1906, i prem.)
Posel (1907)
Zmoudření Dona Quijota (1913)
Veliký mág (1914)
Zvěrstva (1919)
Ondřej a drak (1919)
Revoluční trilogie (1921)
Napravený plukovník Švec (1929)

Bibliografie Politika

Ad usum pana prezidenta republiky

 


Inspirující myšlenky...

Život je vydáván za dar, zatímco je nad slunce jasné, že každý, kdyby si předem mohl tento dar obhlédnout a vyzkoušet, musel by se za něj poděkovat; jako se Lessing divil rozumu svého syna, který musel být násilně vytažen porodními kleštěmi, protože vůbec nechtěl na svět, sotva byl však v něm, opět z něj spěchal.
Arthur Schopenhauer, Svět jako vůle a představa