frantinova eva zivotopis

Eva Frantinová (*4. 9. 1956, Praha)

spisovatelka

Narodila se v Praze. Od roku 1970 do roku 1977 studovala na státní konzervatoři houslovou hru, ale záhy se začala věnovat poezii. Časopisecky publikuje od roku 1975 (Tvorba, Literární měsíčník, Obrys-Kmen, Host, Salon Práva, elektronické Divoké víno), od roku 1979 knižně. Debutovala v nakladatelství Mladá fronta básnickou sbírkou Noci bez krajnic. Od roku 1990 píše také básnickou prózu.
Za básnickou sbírku Vzkaz bosé stopy jí v roce 2000 Masarykova akademie umění udělila Cenu K. H. Máchy. Za básnické sbírky Kapesní déšť a Z hvězdy pod okap získala v roce 2011 Cenu Unie českých spisovatelů. Žije v Praze.

Básnické sbírky:
Noci bez krajnic (MF, 1979)
Brýle pro jestřáby (PmD, Mnichov 1992)
Vzkaz bosé stopy (Alfa Omega, 1999)
Beseda pro jeden hlas (Alfa Omega, 2000)
Azbestové mosty (Prospektrum, 2005)
Mobily derou peří (Potis, 2008)
Kapesní déšť (Printia, 2011)
Z hvězdy pod okap (Periskop, 2011)
Sešívaný cherubín (Periskop, 2013)

Próza:
Prstem po mapě těla (Host, 1999 první vydání, Host, 2003 druhé vydání)
Kosti jsou vrženy (Futura, 2000)
Hudba psaná pro měděný drátek (Cherm, 2001)
Vteřinové romány (Orego, 2002)
Praha dvouvěžatá (Host, 2003)
Srolované sny (CZ Books, 2004)
Pod pokličkou (Futura, 2008)
Nehybný ráj (Gimliá, 2008)

Její tvorba je zastoupena také ve sbornících Granátové jablko (MF, 1986), Peřeje (SNK, 1980), Kletba (Bělehrad, 1999), Terče mezi terči (Orego, 1999), Na druhém břehu (Orego, 2002), Královny slz a ostružin (Van Aspen, 2010).


Inspirující myšlenky...

Učitelé jsou – jak praví Platón o sofistech – ti z lidí, již slibují stát se lidstvu nejprospěšnějšími; ale oni jediní ze všech nejen nenapravují, co jim bylo svěřeno, nýbrž činí to ještě horším, a dávají si za to ještě platit. Kdyby se měla splňovat podmínka, již učinil svým žákům Pýthagorás, aby mu buď zaplatili, co žádá, anebo aby přísahali bohům, že mu zaplatí jeho námahu podle toho, jak vysoce si cení prospěch, jehož z jeho vyučování nabyli – tož by se páni učitelé divně na to dívali.
Michel de Montaigne