grogerova150.jpg

Bohumila Grögerová (*7. 8. 1921, Praha – †22. 8. 2014, Praha)

spisovatelka, překladatelka, redaktorka
roz. Tauferová

Vystudovala FF UK v Praze, pracovala jako redaktorka, publikovala v různých časopisech, se svým manželem Josefem Hiršalem se věnovali nejen překladům, ale i experimentální poezii.
Je také spoluautorkou řady rozhlasových her.

1987 cena Toma Stoparda za celoživotní dílo (s J. Hiršalem)
1990 laureátka Velké rakouské státní ceny

Bibliografie:
O podivné záhaděna poštovním úřadě (s J. Hiršalem), 1962
Co se slovy všechno poví (s J. Hiršalem), 1965
Slovo, písmo, akce, hlas  (s J. Hiršalem), 1967
Experimentální poesie (s J. Hiršalem), 1967
JOB-BOJ (s J. Hiršalem), 1968
Intertexte (s J. Hiršalem), 1970
Preludium (s J. Hiršalem), 1975
Mlýn (s J. Hiršalem), 1976
Kolotoč (s J. Hiršalem), 1979
Let let (s J. Hiršalem), 1986
Jandl Ernst: Mletpantem –překlad a uspořádání (s J. Hiršalem), 1989
Nonsens (s J. Hiršalem), 1990
Trojcestí (s J. Hiršalem), 1991
Vrh kostek (s J. Hiršalem), 1993
Meandry, 1996
Bohumila Grögerová – Josef Hiršal – rozhovor Petra Kotyka, 1997
Branka z pantů, 1998
Čas mezi tehdy a teď, 2004
Klikyháky paměti, (rozhovor s R. Kopáčem) 2005
Rukopis, 2008
Poezie struktury linie (s J. Hiršalem) 2009
Dva zelené tóny, 2012
Můj labyrint, 2014
A řada překladů (např. Morgenstern), doslovů a odborných statí


Myšlenky z knih

Pravdou je: máme být bídní a jsme. Přitom hlavním zdrojem nejvážnějšího zla, které člověka potkává, je člověk sám: homo homini lupus neboli člověk člověku vlkem, jak pravil Plautus v Komedii oslovské z roku 495. Kdo správně pochopí tuto tezi, uvidí svět jako peklo, které převyšuje peklo Dantovo tím, že ďáblem musí být jeden druhému, k čemuž je ovšem jeden vhodnější než druhý. Před všemi pak stojí arciďábel v podobě někoho vyššího, který statisíce lidí žene proti sobě a volá k nim: „Utrpení a umírání je vaše určení: tak na sebe střílejte z pušek a kanónů!“ a oni to dělají.
Arhur Schopenhauer, Svět jako vůle a představa