halas frantisek biografie

František Halas (*3. 10. 1901, Brno – †27. 10. 1949, Praha)

básník

Jeho básně jsou prosté ve vyjadřování, ale přesto objevné, plné experiemntů. Tematicky jsou hodně sociální, reagující na události ve společnosti. Z toho důvodů byl za éry socialismu velmi propagován. Jeho intimní lyrika je plná něhy a pochopení, později i života jako takového, jež směřuje nezadržitelně ke smrti. Velmi oblíbená je poezie určená dětem, která i v dnešní době oslovuje širokou veřejnost.

Básnické sbírky:
Sepie (1927)
Kohout plaší smrt (1930)
Tvář (1931)
Hořec (1933)
Dělnice (1934)
Staré ženy (1935)
Dokořán (1936)
Torzo naděje (1938)
Naše paní Božena Němcová (1940)
Ladění (1942)
Já se tam vrátím (1947)
V řadě (1948)

Inspirující myšlenky...

Nikdo vlastně neví, kdo Chan Šan byl. Je tu pár starých pamětníků, kteří ho znávali. Říkají, že to byl chudý člověk, povahou blázen. Žil prý sám v horách zvaných Mrazivé hory, Chan-šan. Vypadal prý jako tulák. Jeho tělo i tvář byly zestárlé a vrásčité. Avšak v každičkém slově, které vypustil z úst, byl hluboký smysl a vyjádření nejjemnější podstaty věci, jen dokázal-li se kdo nad ním hlouběji zamyslet. Cokoli vyřkl, obsahovalo cit pro Tao, pro jeho veliká nejskrytější tajemství. Jeho čapka byla zrobena z březové kůry, jeho šaty byly rozedrané v cáry a na nohou měl dřeváky. Tak ti, kteří jsou nuceni tak činit, skrývají i stopu po sobě. Někdy nepochopitelný, někdy příjemný, vždy byl přirozeně šťastný sám ze sebe. Jak by ho však někdo, kdo sám není moudrý, mohl ocenit a pochopit?
Předmluva k Chan Šanovým básním od pana Lü Čchiou Jina