havel ivan Ivan M. Havel (*11. 10. 1938, Praha)

vědec, šéfredaktor Vesmíru

Absolvoval FEL ČVUT v Praze v roce 1966. V letech 1969–1971 studoval Ph.D. (počítačové vědy) na University of California v Berkeley. Několik let pracoval jako výzkumný pracovník v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. V současné době je docentem na Univerzitě Karlově v Praze a působí v Centru pro teoretická studia (společném pracovišti UK v Praze a AV ČR), jehož byl v letech 1990 – 2008 ředitelem. Přednáší na MFF UK. Šéfredaktorem Vesmíru je od r. 1990. V současnosti se zabývá zejména kognitivní vědou, filosofií mysli a teorií vědy.

Knihy:


Robotika (SNTL, Praha 1980),
Otevřené oči a zvednuté obočí (Vesmír, Praha 1998)
Zvednuté obočí a zjitřená mysl (Dokořán, Praha 2005)
Sidonia a Sakateky čtrnáctero vykročení (SOFIS, Praha 2004)
Snování. Rok dopisů o snech - spolu s M. Ajvazem (Pavel Mervart, Červený Kostelec 2008)
Arsemid (1997, druhé, rozšířené vydání 2004).

Inspirující myšlenky...

Učitelé jsou – jak praví Platón o sofistech – ti z lidí, již slibují stát se lidstvu nejprospěšnějšími; ale oni jediní ze všech nejen nenapravují, co jim bylo svěřeno, nýbrž činí to ještě horším, a dávají si za to ještě platit. Kdyby se měla splňovat podmínka, již učinil svým žákům Pýthagorás, aby mu buď zaplatili, co žádá, anebo aby přísahali bohům, že mu zaplatí jeho námahu podle toho, jak vysoce si cení prospěch, jehož z jeho vyučování nabyli – tož by se páni učitelé divně na to dívali.
Michel de Montaigne