havel ivan Ivan M. Havel (*11. 10. 1938, Praha)

vědec, šéfredaktor Vesmíru

Absolvoval FEL ČVUT v Praze v roce 1966. V letech 1969–1971 studoval Ph.D. (počítačové vědy) na University of California v Berkeley. Několik let pracoval jako výzkumný pracovník v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. V současné době je docentem na Univerzitě Karlově v Praze a působí v Centru pro teoretická studia (společném pracovišti UK v Praze a AV ČR), jehož byl v letech 1990 – 2008 ředitelem. Přednáší na MFF UK. Šéfredaktorem Vesmíru je od r. 1990. V současnosti se zabývá zejména kognitivní vědou, filosofií mysli a teorií vědy.

Knihy:


Robotika (SNTL, Praha 1980),
Otevřené oči a zvednuté obočí (Vesmír, Praha 1998)
Zvednuté obočí a zjitřená mysl (Dokořán, Praha 2005)
Sidonia a Sakateky čtrnáctero vykročení (SOFIS, Praha 2004)
Snování. Rok dopisů o snech - spolu s M. Ajvazem (Pavel Mervart, Červený Kostelec 2008)
Arsemid (1997, druhé, rozšířené vydání 2004).

Inspirující myšlenky...

Člověk staví domy, protože žije, ale píše knihy, protože ví, že je smrtelný. Bydlí v tlupách, protože je tvor stádní, ale čte, protože ví, že je sám. Četba je pro něj společníkem, který nezabírá místo žádnému jinému, ale jehož by ani žádný jiný společník nedokázal nahradit. Neposkytuje mu žádné definitivní vysvětlení jeho údělu, ale splétá hustou síť jeho spolčení se životem. Nepatrná a skrytá spřažení, která vypovídají o paradoxním štěstí žít, přestože ukazují tragickou absurditu života. Takže naše důvody, proč čteme, jsou stejně podivné jako naše důvody, proč žijeme. A nikdo není oprávněn požadovat od nás, abychom se mu z tohoto soukromí zpovídali.
Daniel Pennac v knize Jako román