herman_150.jpg

Zdeněk Heřman (*18. 9. 1934, Praha - †6. 4. 1996, Praha)

literární kritik, novinář, spisovatel, překladatel

Vystudoval FF UK v Praze, třicet pět let pracoval jako redaktor v SNDK (od roku 1969 Albatrosu), od počátku 90. let řídil časopis Zlatý máj a pak literární rubriku Svobodného slova. Publikoval v různých časopisech např. také v Plamenu, jeho kritiky se vyznačují rozsáhlou znalostí nejen v oblasti literatury, byly malými literárními díly a bohužel se dnes takové najdou velmi sporadicky. Ve Viole se podílel na různých poetických komponovaných večerech, sám poezii psal, ale nikdy tu vlastní nezveřejnil. V 70. let nemohl publikovat pod svým jménem, dosud nedoplněno.

Bibliografie: (bez překladů)

Hrady v Čechách, 1960
Dobrodružné poznávání, 1962
Kalendář čtenáře, 1963
Valtr Taub, 1964
Malé divadlo hudby, 1964
Die Kunst durch Kunst zu erziehen, 1965
Ach ta láska nebeská (výbor s Janou Štroblovou), 1966
Chyťte se nebe (výbor s Ivou Hercíkovou), 1968
Bohumil Říha – Mozaika místo monografie, 1968
Našim dětem, 1980
Czech and Slovak Authors of Books for Small Childrens, 1980
Říkat pravdu s úsměvem, 1984
Kůň pro Krakonoše, 1984
Františku Holešovskému k 80. narozeninám, 1984
Kriebel Zdeněk: Jak se zobe chytré zrní (výbor a doslov), 1989
Evarts Hal George: Vlčí krev (převyprávění), 1992



Inspirující myšlenky...

Podíváme-li se kdekoli do historie veřejného školství a povinné školní docházky, najdeme u kořene ani ne tak mylný altruismus, jako spíše vědomou snahu vytvořit z lidí takovou masu, jakou si přály politické elity. Tvrdohlavé menšiny měly být donuceny splynout s většinovou masou. Všem občanům měly být neustále vštěpovány občanské povinnosti, které vždy zahrnovaly poslušnost státnímu aparátu. Ovšem, jestliže má být masa obyvatelstva vzdělávána ve státních školách, jak by se mohly státní školy nestat mocným nástrojem pro hlásání poslušnosti státním autoritám?
Murray N. Rothbard