hercikova_iva

Iva Hercíková (*2. 11. 1935, Pardubice – †27. 1. 2007, Praha)

spisovatelka, scénáristka

Přes Pardubice, Liberec se po studiu DAMU, obor dramaturgie, usadila v Praze. Působila jako redaktorka, ale asi po deseti letech se rozhodla pro svobodné povolání spisovatelky. Psala pro mládež i pro dospělé. V roce 1986 emigrovala do USA, celou dobu si ponechala české občanství. Natrvalo se vrátila v roce 2000. Kvůli těžké nemoci se rozhodla odejít sama.

Bibliografie (jen první vydání bez výborů)

Jak štěňátko dostalo chuť na med, 1961
Válka z mloky – Volná parafráze románu Karla Čapka, 1962
Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu, 1962
Jak chtělo štěňátko malé pejsky, 1963
Pět holek na krku, 1966
O zvědavém štěňátku, 1970
Trest, 1971
Muži můj, neplač, 1971 (D)
Jsem nebe, 1971 (D)
Druhá láska, 1973
Tři příběhy o lásce, 1974
Ten kůň musí pryč, 1975 (D)
Plástev medu, 1976 (D)
Dvakrát do stejné řeky, 1977 (D)
Andersenka, 1978
Sova sídlí v dutém stromě, 1978 (D)
Johana, 1980
Sůvy, 1982
Stín spánku, 1982 (D)
Jak namalovat ptáčka, 1982 (D)
Lékař duší a zvířat, 198, (D)
Domů, 1991 (D) v Torontu
K domu se nedívej, anděli, 1994 (D)
Hester aneb O čem ženy sní, 1995 (D)
Rady mladému muži, 1996 (D)
Klára, holub růžový, 1996 (D)
Vášeň, 1998 (D)
Touha, 1999 (D)
Pavouk, který kulhal, 1999 (D)
Rady mladému muži, 2000 (D)
Zrada, 2001 (D)
Pět holek na krku po třiceti letech, 2003 (D)
Tři v háji (apolu s Halinou Pawlowskou a Michalem Vieweghem, 2004) (D)
Nové příběhy O zvědavém štěňátku, 2004
Možná ho najdeš na ulici, 2003 (D)
Dám si to ještě jednou, 2009 (D)
O štěňátku, 2010
 
Z filmových námětů a scénářů:
Pět holek na krku, 1967
Jsem nebe, 1970
Velká neznámá, 1970
Šance, 1971

Z televizních her:
Osm hodin vlakem
Sestry
Ten kůň musí pryč
Jak namalovat ptáčka

Libreto k muzikálu Olympic s Petrem Jandou

 


Inspirující myšlenky...

Touha zjistit přesně, jakou dobu potřebuje strom v lese, aby se přeměnil na noviny, podnítila jednoho majitele papírny v Harzu k zajímavému experimentu. V sedm hodin třicet pět minut dal v lese sousedícím s továrnou porazit tři stromy, u nich dal oloupat kůru a poté dopravit do celulózky. Přeměna tří kmenů na tekutou dřevěnou hmotu proběhla tak rychle, že už v devět třicet odjížděla z továrny první role tiskárenského papíru. Tu roli dopravil automobil neprodleně do tiskárny jednoho deníku vzdálené čtyři kilometry a už v jedenáct hodin se noviny prodávaly na ulici. Tudíž trvalo pouze tři hodiny a dvacet pět minut, než se čtenáři dozvídali nejnovější zprávy na materiálu pocházejícím ze stromů, na jejichž větvích ptáci ještě zrána pěli své písně.
Karl Kraus, Poslední dnové lidstva